19. Kapitola
Celou noc nikdo nepromluvil. Nevyrazili jsme na cestu, jak jsem čekala, jen jsme se utábořili v té jeskyni, kde jsem předtím tábořila s Derenenm a Hajzlíkem.
Všichni až do časného rána spali. Jen já jsem byla celou noc vzhůru. Vůbec jsem nepřemýšlela a ani o kousek se nepohnula. Na mém rameni spočívala halva toho blbečka velitele, který pěkně hlasitě chrápal. Těsně před tím, než usnul, mi kolem pasu ovázal provaz, který si přivázal ke svému opasku.
Bylo mi to jedno. Vůbec jsem jej nevnímala. Hlavu jsem měla prázdnou a jen jsem hleděla před sebe na skálu. Ani pohledem jsem neuhnula někam jinam.
Po mé levici seděl Hajzlík. Myslím, že taky nespal, ale ani jednou se na mě nepodíval a oddechoval úplně klidně, jako by spal. Ale byl to dobrý herec, takže to mohl jen hrát. No nevím a je mi to vlastně i tak nějak jedno.
Ze zvláštního transu jsem se probrala až těsně před úsvitem, kdy se začali probouzet i vojáci.
Jako jeden z prvních se probral velitel. Nevím, co to do něj vjelo, ale zvedl ruku a položil ji na moje stehno a rukou začal mířit výš.
Prudce jsem ho za tu ruku čapla, mrštila s ní do strany a s lehkostí šelmy jsem se zvedla ze země.
,,Pokud chceš být v blízkosti ženy, kterou si můžeš osahávat, tak si najdi jinou blbku. Já si vybírám, kdo se mne může dotknout." Po pár krocích jsem se zastavila, jelikož to lano, které mě s tím idiotem spojovalo, bylo moc krátké.
,,Jenže ty si teď moje, takže si s tebou mohu dělat co chci." Ospale se postavil a došel až ke mně. Ruce mi omotal kolem pasu a přitiskl se tělem k mým zádům.
,,Být tebou si nechám zajít chuť!" Zpražila jsem ho a vymanila se z jeho náruče.
,,Jsi ta nejkrásnější žena, kterou jsem kdy viděl. Tak proč si nechat zajít chuť?" Zavrněl mi do ucha, když už se ke mně zase přiblížil.
,,Jsem nebezpečná i s tou věcičkou na krku..." Zašeptala jsem mu do obličeje a pozvedla ruku, ve které jsem držela provaz, který jsem si právě odvázala. ,,Musíte si najít něco jiného, než blbý provaz, abyste mě spoutali tak, abych neutekla." Zakřenila jsem se a doběhla si pro své brnění.
Velitel na to neměl co říct a tak raději rozkázal, že za patnáct minut odjíždíme.
Brnění jsem si oblékla schovaná za Amicou, která bedlivě všechny hlídala. Schovaná za Amicou jsem si ještě rozedřela záda o skálu, protože jsem neměla u sebe plášť, kterým bych zakryla svá již zahojená záda.
,,Doufám, že počítáš ty mrcho, že pojedeš se mnou na mém koni!" Zavolal na mě velitel a přistoupil k Amice, která se však po něm hned ohnala a on vyplašeně uskočil.
,,No nevím, jestli s tím bude můj kůň souhlasit." Darebácky jsem se usmála a košili z jezdeckými kalhoty jsem uklidila do svého vaku.
Začala jsem osedlávat Amicu. Hned po ní jsem se přemístila k Hajzlíkovu koni, kterého si již Hajzlík sedlal. Pohladila jsem hřebce po čenichu a přitom se mu upřeně dívala do očí.
Byla jsem zvyklá, že každý před mým pohledem uhýbal, ale tento kůň ne. Nebál se mě, protože ani on nebyl svatoušek. A to se mi na něm líbilo.
Celou dobu mě Hajzlík pozoroval, ale ani necekl. Jen se díval. Už zase byl celý zahalený ve svém plášti, že jsem i přemýšlela, jestli se mi to včera nezdálo.
* * *
Nakonec to dopadlo tak, že jsem jela na Amice, ale hned vedle mne jel Velitel na svém koni. Jeli jsme v čele. Za námi jeli tři vojáci, pak byl hajzlík a po bocích měl vždy jednoho vojáka. Následně zase tři vojáci a potom Deren taky se dvěma vojáky. A po nich byl již zbytek vojáků.
Ten idiot velitel mě celou dobu upřeně sledoval. Já se na něj nepodívala ani jednou, ale to jeho pozorování mě docela i dost už ke konci dne štvalo. Pořád pohledem visel jen na mě a ani jednou se nepodíval na cestu před sebe.
Jednou ho podříznu.
Jenže tento idiot nebyl tím, o co jsem se zajímala celý den. V hlavě jsem se snažila vymyslet nějaký plán, jak bychom mohli uniknout.
Tak zaprvé - nedrží nás v ani jediných poutech a i kdyby jo, tak bych nás z nich bez problémů dostala-
Zadruhé - jsou to totální idioti.
Zatřetí - možná bych mohla zmanipulovat toho jejich idiotského velitele. Což by nebylo vůbec těžké, protože jak to tak vypadá, tak mi nemůže odolat.
Začtvrté - došlo nám jídlo, protože to jsou nenasytné svině a proto budou za chvilku zesláblí, protože poblíž není žádné město ani vesnice. A lovit podle mne ani jeden z nich neumí.