17.Kapitola
,,Ne! Pro-" Už to nestihl doříct. Podřízla jsem mu hrdlo. Docela ubohá poslední slova.
Divoce a prudce jsem oddychovala. Moje srdce bilo divoce jako již dlouho ne a moje touha po smrti a krvi lidí byla uspokojena.
Stála jsem tam uprostřed náměstí, kolem mě se válela stovka těl a další byla v uličkách a nebo se válela v domech.
Byla jsem nemilosrdná.
Zabila jsem úplně všechny. Nikdo nestihl utéct.
Moje oblečení bylo nasáklé krví a vlasy a celé tělo jí bylo potřísněno. Z meče krev přímo skapávala a z mých prstů také.
Nádhera.
Konečně jsem se zase mohla po neskutečně dlouhé době zase odvázat.
Ten temný tvor mě neustále následoval, ale teď jsem poprvé po dlouhé době cítila, že se raduje, že je šťastný. Nejspíš jej těšil pohled na tu spoušť, co jsem udělala. Mě samotnou ten pohled těšil velice.
Musela jsem se pohnout a udělat něco se svým oblečením a tělem.
Na náměstí byla kašna, ve které byla stále čistá voda, jelikož jsem se jí schválně snažila vyhýbat. Cestou k ní jsem ze sebe shazovala oblečení a Derenův meč jsem zahodila s ním.
Úplně nahá jsem vstoupila do kašny. Již jsem se chtěla konečně ponořit do vody. Avšak náhle...