Fantasy příběhy

    Utíkala jsem, jak nejrychleji jsem dokázala. Nohy mě pálily a chodidla se bořila do mokré hlíny, ale stejně jsem měla na tváři neskutečně šťastný úsměv.
    Byla jsem na lovu.
    Lovení byla moje láska, kterou jsem milovala celým svým prohnilým srdcem. Opět jsem chtěla vidět kaluže krve a strach v očí mé kořisti.
    Byla jsem neskutečně moc natěšená.
    Z jeskyně jsem utekla co nejdříve to šlo, což bylo hned poté, co Hajzlík usnul. Normálně by neusnul, ale já jsem mu pomohla omamnou látkou, kterou jsem měla schovanou ve vaku.
    Již jsem prostě potřebovala zase někoho zabít. Již jsem se nemohla dál ovládat a taky jsem se ovládat přestala.
    Přiznám se, že jsem tam u ohně nelhala. Opravdu jsem zabila přes několik stovek tisíc lidí.
    Já nejsem někdo hodný. Jsem zlá, krutá, mazaná a prolhaná mrcha, ale to jste již možná sami poznali a pokud o tom ještě stále nejste přesvědčeni, tak dočtěte můj příběh do konce.
    Šla jsem po světle, protože tam, kde je světlo, jsou i lidé.
    Déšť se zmírnil a proto jsem mohla vidět světlo z nedalekého městečka. Přesně tam jsem velikou rychlostí mířila.
    Pučila jsem si od Derena meč, jelikož i on měl lepší zbraň než já.
    Dneska v noci poteče krev proudem.
    Zastavila jsem se až ve stínu hradeb, na kterých hlídalo asi pět vojáků. U brány stály další čtyři. To nebude žádný problém.
    Dlaněmi jsem prozkoumala povrch hradeb a zjistila jsem, že jsou místy docela dosti velké  díry.
    Výborně.
    Začala jsem šplhat a to rychle. Nedělalo námahu najít nějakou další díru, jelikož jich tu bylo spousty.
    Zastavila jsem se těsně pod okrajem a počkala, než hlídkovací voják ustoupí o kousek vedle.
    Prahla jsem po krvi. Po lidské krvi.
    Neslyšně jsem přelezla hradby a na druhé straně jsem seskočila na střechu jednoho z vysokých domů.
    Ladným kotrmelcem jsem zmírnila dopadnutí.
    Smysly jsem měla ve střehu a moje mysl pracovala na plné obrátky. Ze střech jsem zhlížela na lidi pode mnou a vybírala si svou první oběť.
    Oběť by neměla vyčnívat z davu, takže bylo těžké vybírat, jelikož tu nikdo nevyčníval. Všichni tu zapadaly jako kousky skládačky do sebe.
    Mám vybráno.
    Zvolila jsem si jednoho již přiopilého muže. Odhadem mu bylo pětadvacet let a dneska večer šel pít, jelikož mu nevyšlo rande s holkou, která ho poslala k vodě. Určitě to tak bylo.
     Musela jsem přeskočit na protější baráky. Muselo to být takových pět metrů, ale co, to zvládnu.
     O pár kroků jsem couvla a zhluboka se nadechla. Byla jsem připravená.
     Rozeběhla jsem se s bušícím srdcem a skočila. Ladně a s elegancí jsem dopadla na střeše protějšího domu.
     Jo, vyšlo to.
     Neslyšně jsem slezla po okapu dolů do vedlejší uličky, do které taky hned poté zamířil ten muž - moje oběť.
    Elegantně jsem se opřela o zeď a po muži hodila svůdný pohled. Krapet jsem se zavlnila, aby to zapůsobilo velice svůdně.
    Muž okamžitě strnul. Flaška od alkoholu mu upadla a o zem se roztříštila na několik střepů. Stál jen metr ode mne.
    ,,Ahoj krasavče." Zavrněla jsem. Ráda jsem si se svými obětmi hrála a obzvláště s muži.
    ,,Kdo jsi?" Zeptal se nechápavě a hleděl na mě s otevřenou pusou. Opravdu jsem jej oslnila.
    ,,Jsem tvou ďáblicí, kterou sis přál." Opět jsem zavrněla a o krok k němu přistoupila. Košili jsem měla rozepnutou do hlubokého výstřihu.
    ,,Konečně!" Odpověděl radostně a hned mě popadl kolem pasu a těsně si mě k sobě přitiskl. Smrděl úplně strašně a z jeho dotyku mi bylo na nic a špatně, ale nevnímala jsem to.
    Moje duše vnímala jen to teplo jeho těla a ten život, který z něj sálal. Život, který mu za chvilku vezmu.
    ,,Budu jen tvoje, teda pokud si to budeš přát..." Zavlnila jsem boky a rukama přejela po jeho ramenech a pažích. Musela jsem uznat, že nějaké ty svaly měl. Docela i pevně mě svíral.
    ,,Chci tě. Moc tě chci!" Jeho hlas byl plný touhy a šlo to dosti poznat i z jeho těla. Z jeho rozkroku jsem cítila i přes látku oblečení tlak něčeho tvrdého.
    Rukami sjel níž, až na můj zadek, který pevně stiskl a přitlačil si mě k sobě. Rukama jsem zmáčkla jeho svaly na ramenou a naklonila se k jeho uchu.
    ,,To já tebe taky..." Zašeptala jsem mu do ucha a ovinula ruce kolem jeho krku. On se ale prudce odtáhl a serval ze sebe triko.
    Spokojeně se usmál. Chytil mě za boky a pevně přirazil ke zdi. Hned poté se na mě přimáčkl a s rukama zůstal na mých bocích, po kterých toužebně přejížděl nahoru a dolů.
    ,,Jsi nádherná..." Zašeptal a prudce se vrhl na moje rty, po kterých se přisál na můj krk.
    Teď jsem měla šanci.
    Popadla jsem jej za ramena a otočila nás do kolečka a přimáčkla jej svým tělem ke zdi, takže teď byl mezi zdí a mnou on.
    Jen se usmál, ale stále dál ocucával můj krk.
    Rukama jsem přejela po jeho krku a zastavila jsem se s nehty přiloženými přesně u krční páteře. Přesně jak jsem chtěla a on vůbec nic netušil.
    Zaryla jsem své ostré nehty do jeho kůže a trhla.
    Na zádech jsem mu udělala pěkně dlouhé šrámy. Chtěl zařvat bolestí, ale já ho prudce políbila a dlaněmi od krve mu přejela po prsou. Měl krásné prsní svaly.
    Nehty jsem prudce zaryla pod jeho klíční kosti a opět trhla směrem dolů. Udělala jsem mu šrámy až k břichu.
    Z jeho těla se řinula teplá a rudá krev.
    Nádhera.
    Opět jsem jej snadno umlčela a tentokrát jej prudce a silně škrábla z boku do krku, odkud se začala řinout krev.
    Silně jsem si jej k sobě přitáhla a rty se přisála k ráně na krku.
    Krev jsem hltala doušky, dokud muž neomdlel na nedostatek krve a neskácel se k zemi. Hned se pod jeho tělem rozlila menší kaluž krve.
    Byl mrtev.
    Cítila jsem se úžasně. Srdce mi bušilo a oči jsem měla otevřené dokořán úžasem. Prudce jsem oddychovala a jen tam tak stála a hleděla na toho blba, který mi přímo skočil do mé pasti.
    ,,Chci víc..." Zašeptala jsem do tmy a vydala se uličkou k hlavní ulici.
    Zastavila jsem se v posledním stínu a vykoukla opatrně zpoza rohu. Na ulici se již potulovalo jen pár lidí.
    Zrovna kolem šla nějaká žena. Čapla jsem ji za loket a vtáhla do uličky. Než stihla vykřiknout, tak jsem jí zakryla pusu rukou.
    V očích měla strach a hrůzu, která se však zmírnila, když uviděla mě - dívku.
    Vycenila jsem na ni zuby a zavrčela. Moc dobře jsem věděla, že mám pusu celou od krve a stejně tak i ruce a košili. Ona si toho však všimla až teď.
    Začala sebou prudce házet, ale bylo jí to k ničemu.
    Přitáhla jsem si ji k sobě. Byla o něco nižší než já a rozhodně byla slabší. Musela jsem se k ní sklonit, ale to mi neděla naštěstí žádné potíže.
    ,,Buď zticha!" Zavrčela jsem jí do ucha, ale ona jako by mě neslyšela. ,,Nebo zemře celá tvá rodina! Jak manžel, tak i tvoje dceruška a synáček!"
    ,,Ne prosím! Je nech na pokoji..." Začala mě žadonit, ale bylo jí to k ničemu. A to že má syna a dceru, tak to jsem jen tipla.
    ,,Tak drž klapačku!" Okřikla jsem ji a čapla ji za vlasy. Už jen tiše kňučela, ale jinak již mlčela.
    Hlavu jsem jí naklonila ke straně a naklonila jsem se až k jejímu krku. Vycenila jsem zuby a velice silně se jí zakousla do krku.
    Už chtěla vykřiknout, ale prudce jsem jí zacpala pusu rukou.
    Z rány vystříkla krev.
    Opět jsem začala krev hltat hladovými doušky a přitom jsem tasila meč. Čepelí jsem jí přejela po noze a hluboce ji řízla.
    Podlomila se jí kolena, ale já ji držela pevně.
    Čepelí jsem přejela po jejím levém boku a vrazila jí do přímo z boku do těla. Probodla jsem jí boky skrz naskrz.
    Hlasitě vykřikla a hned poté omdlela. Sakra!
    ,,Aaa!" Zakřičel někdo, kdo nahlédl do uličky, když uslyšel zakřičet ženu. Byl to nějaký postarší muž a hned se rozeběhl pryč.
    ,,Do háje! Blbko!" Odhodila jsem ji a vydala se za mužem.
    ,,Utíkejte pryč! Je tu upír! Je tu upír!" Křičel zběsile ten muž a lidé, kteří mě spatřili se hned vydali pryč.
    ,,No tak jo. Budeme si hrát na honěnou..." Zavrněla jsem.
    Tasený meč jsem si přehodila z jedné ruky do druhé a zase zpět. Hned poté jsem se rozeběhla a přislíbila všem smrt.