13.Kapitola
Cestou ke stájím jsme se stavili ještě pro zbraně. Nejen pro zbraně, které si chtěl vzít hajzlík, ale i pro zbraně, které jsem měla dostat já.
Myslela jsem, že budu vraždit, když jsem nedostala své staré zbraně. Místo nich jsem dostala nějaký obyčejný meč, který jsem právě teď měla přidělaný na zádech, a blbou jednu dýku, která byla pěkně tupá a taky pěkně malá, zajímalo by mě, koho s ní asi zabiju. Tu jsem měla za opaskem.
A jak jinak, než že Hajzlík si vzal ty nejlepší zbraně co tam byly - jeho zbraně. Měl dva meče přidělané na zádech a jeden z nich byl i dvojručka. Nádherné zbraně.
Ostatní zbraně měl již u sebe pod svým temným pláštěm. Musel mít na nohou i mé pásy s mými dýkami.
U stájí na nás čekali osedlaní koně, kteří měly k sedlům přidělané vaky se zásobami jídla a pití a já si k těm svým přidělala ještě vak s oblečením.
,,Čauky Ewroxel." Pozdravil mě Deren, který nám ty koně tam hlídal a sám si kontroloval svého koně. Na sobě měl lehké brnění a černý plášť, jak mu i Hajzlík nechal vzkázat.
,,Docela by mě zajímalo, kdo chtěl, abych s vámi jel taky?" Laškovně na mě zamrkal a já na něm pohlédla jen koutkem oka.
,,Král." Řekla jsem lhostejně, jako by mě to ani trošku nezajímalo a taky že to tak bylo. Byl mi ukradený.
,,A ty jsi ráda, že jedu taky? I když vůbec ani nevím, kam to vlastně jedeme..." Zamyslel se a já v duchu zaklela. Proč sakra on? Proč zrovna takový blbeček?
,,Pokud budeš celou cestu takto bez ustání mlet a žvanit, tak se vykašlu na králův rozkaz a nebudu tvůj blbej život ochraňovat!" Zavrčela jsem a nasedla na koně. hajzlík také nasedl a Deren hned taky.
,,Já nepotřebuji chránit. To mým úkolem je chránit spanilé dámy." Zavrněl a nasadil si kápi, stejně jako já.
,,Tak si je chraň, já ti v tom bránit nebudu, ale pokud si myslíš, že já jsem jednou z těch tvých spanilých dam, tak se pleteš. Já žádnou dámou nejsem." A pustili jsme se klusem přes nádvoří k hlavní bráně.
Po chvilce jsme projeli hlavní bránou a stejně tak i městem.
Jakmile jsem trošku pohrabala své brašny, tak jsme v nich našla i pěknou kupu peněz, ani netuším proč, bohatě by nám stačila všem třem jen polovina a jak se zdá, tak Hajzlík má peněz ještě dvakrát tolik.
Za městem jsme se rozjeli cvalem a vydali se na jihozápad. Budou putovat dlouho a proto jsme museli jet rychle.
***
,,Pane?" Ozval se Luck, když vběhl do stanu svého velitele a zasalutoval. Nesl špatné zprávy, velice špatné zprávy.
,,Hm?" Řekl zamyšleně a Luckovi bylo jasné, že jej jen tak tak vnímá. Jeho velitel se skláněl nad stolem s velkou mapou světadílu a plánoval útok.
,,Nesu špatné zprávy od našich zvědů." Snažil se, aby jeho hlas byl pevný a silný, ale moc dobře věděl, že se bude jeho nadřízený hněvat, že vybuchne přímo vzteky a on si to zase odnese.
,,Jaké zprávy?!" Otočil se na něj a jemu bylo umožněno spatřit tu jeho velkou a ošklivou jizvu, která se mu táhla přes celý obličej. Celá velitelova tvář byla zdeformovaná a velice ohavná a proto se mu nikdo dlouho nevydržel dívat do obličeje. Navíc velitel i nesnášel, když na něj někdo čučel.
,,Z hradu nepřítele vyjel nebezpečný jezdec, generále." Luck se veliteli díval upřeně do očí. Všichni z něj měli strach, ale on se jej nebál, už si zvykl na jeho hněv a na jeho vzhled. Přece jen byl jeho pravou rukou.
,,Jaký jezdec?!" Zavrčel na něj a pomalu k němu přistoupil. Byl o kousíček vyšší a celkově širší než Luck, ale přece jen to byl velice dobrý generál, byl to ten nejlepší generál v celém světadíle. Luck měl štěstí, že mohl být jeho pravou rukou a byl si toho plně vědom. Taky že ho stálo mnoho let dřiny, aby se na toto postavení dostal.
,,Pravá ruka ďábla a má sebou další dva jezdce. Jeden je dívka a druhý nějaký muž, nejspíš nějaký voják." Stál vzpřímeně a generálův hněv cítil jako něco hmotného.
,,Kam mají namířeno?!" Generál se celý klepal, jak měl silně zatnuté svaly, V obličeji byl hněvem celý rudý. Luck se však ani nepohnul. Nesměl dát najevo sebemenší strach, jinak by přišel o své vybojované místo.
,,Jedou na jihozápad a jedou rychle a málo odpočívají. Ani jeden z nich není nějako spoutaný, takže všichni tři jedou za nějakým účelem. Určitě nejedou sem, aby nás vyhladili, to by měli sebou armádu a nikdo kromě nich město neopustil. Naši zvědi v městě hlídají každičkého vojáčka."
,,Jak vypadá ta holka a ten voják?!" Prskal s mluvil pomalu a tiše. To neznamenalo nic jiného, než že za chvíli vybuchne vzteky. Luck se mu nedivil, jelikož moc dobře věděl, co je Pravá ruka ďábla zač. Jejich nepřítel měl velkou sílu a velké eso v rukávu a pokud se mu povede získat Posla smrti dřív, než jim, tak nemají šanci.
,,Oba dva mají velice dobře zakryté tváře kápěmi a nejde jim do nich ani trochu vidět, ale naši zvědi z hradu donesli, že se před pár dny na hradu objevila zvláštní rudovlasá dívka. Jde z ní strach a hrůza, jako kdyby v ní bylo něco neskutečně temného. Zabila prý novou královnu, málem i syna krále a schopnostmi se vyrovná Pravé ruce ďábla." Byly to velice zlé zprávy.
,,To se jako našel další zabiják?! A ta holka, může to být ta, která s nimi jede?!"
,,Ta dívka jede na stejném koni, jako před tím ta rudovlasá. Nikdo jiný na tom koni prý nejezdí, krom té rudovlásky, takže to bude ona."
,,Do háje!" Zaklel generál a rukama se opřel o stůl s mapou. ,,A ten voják?!"
,,Je to nejlepší voják, jakého mají na hradu, teda krom Jeho. On nebude takový problém, zvládl bych jej i já. Je to však ještě mladý kluk a má slabost pro krásné dívky. Je zbrklý a citlivý, ale taky silný a rychlý."
,,Dobře." Ucedil skrz zuby.
,,Taky jsem se dozvěděl, že král má v poslední době velice oblibu zkoušet různé experimenty na lidech, je možné, že vymyslel způsob, jak z lidí udělat stejné stroje na zabíjení, jako je Pravá ruka ďábla. Nikdo však krom té dívky neprojevil takové schopnosti." Stál stále na jedno místě a sledoval generálova záda.
,,Pf." Odfrkl si generál a prudce se na Lucka otočil. ,,A Posel smrti?!" I on vždy ztišil krapet hlas, když říkal to jméno, stejně tak i jméno toho zmetka od krále. Každý měl z těch dvou strach a pokud by se jednou ti dva společně spojili, nikdo by nepřežil. Ovšem kdyby je někdo proti sobě poštval, tak by se možná mohli navzájem zabít...
,,Stále ho hledáme, ale nedaří se nám najít ani sebemenší stopu. Jako kdyby se prostě vypařil." To bylo velice znepokojivé. Hledali jsme jej již přes rok, to byl naposledy spatřen. Málem jsme to vzdali, ale před dvěma měsíci byl na několika místech v severním království spatřen černý stín s rudou stopou. Ale stále nic, ani stopa.
,,Jste všichni k ničemu! Mám tu nahromaděnou dvaceti tisícovou armádu a ta se jen rozrůstá a rozrůstá! Víš jaké to je, mít na starosti tolik krků?!" Luck zavrtěl poslušně hlavou.
,,Vem si své nejlepší muže a okamžitě vyjeďte těm třem naproti! Je mi jedno, co se stane s Pravou rukou ďábla a s tím vojákem, ale tu holku tu chci mít!" Rozkázal a v očích se mu zajiskřilo. Luck nepomyslel na nic jiného, než že je to šílenec a posílá jej na jistou smrt.
,,Ale pane -"
,,Žádné ale! Neposílám tě, jakožto svého nejlepšího vojáka, na jistou smrt. Naši hledači a průzkumníci našli jistou věc, díky které budete mít přesilu. I kdyby se proti vám postavila samotná smrt, tak by raději utekla, než aby se s vámi rovnala." Zákeřně a ďábelsky se usmál a jeho obličej byl ještě ohavnější než před tím.
,,Co je to za věc?"
,,To za chvíli uvidíš." Položil mi ruku na záda a vedl mě ven ze stanu. Celou dobu se divně a škádlivě usmíval. Docela mě to děsilo, ani jsem nechtěl vědět, co to je za věc.
Nevím proč, ale najednou jsem v těle cítil opravdu velký strach.
Bylo to poprvé, kdy jsem nechtěl vidět nějaký objev.
Bylo to poprvé, co jsem měl vážně strach.