VI. kapitola
Celou noc jsme cvičili, běhali, a nebo spolu bojovali. Ani jsme si nevšimli, kdy začalo vítat. Zastavili jsme se až ve chvíli, kdy už opravdu nemohl a svalil se k zemi námahou. Muselo být asi tak devět hodin ráno.
Sedla jsem si ke Starému dubu a opřela se o jeho velice široký kmen. Vohyn se ke mně za chvilku přidal. Byl dosti udýchaný, tak jsem jej nechala se vydýchat.
Slunce nás hřálo na kůži a nad hlavami nám létali ptáci. Dneska bude krásný den, ani ne moc teplý, ani moc chladný. Bude slunečno. Okolí se tvářilo nevinně, jako by se dnes nemělo ani nic dít, ale já věděla, že tomu nesmím věřit.
Byla jsem pořád v pozoru. Naslouchala jsem všem zvukům kolem a hledala nějaký podezřelý.
Všude panoval klid, až moc velký klid. To nevěstilo nic dobrého.
V tu ráno jsem uslyšela, jak se rozrazili dveře u domu a z nich vylítla Keila jako fúrie. Hněv z ní přímo sálal. Rychlým krokem si to k nám kráčela.
,,No to si ze mě děláš prdel, ne?! Vohyne, do prdele, vždyť já jsem Čistá! Máš mě hlídat! A ty si místo toho, tady sedíš bez trika vedle té blbky! To už ti jako Čistá není dost dobrá?!" řvala jak smyslů zbavená. Muselo ji jít slyšet široko daleko.
Vohyn se na mě podíval žalostným a omluvným pohledem a už už se chtěl zvednout a jít za ní, když v to jsem ho stáhla prudce zpátky k zemi. Ukazováčkem na rtech jsem mu dala znamení, ať je zticha.
Slyšela jsem kroky, velice tiché kroky. Byly hodně blízko, tak čtyři metry od nás. Muselo jich být tak tucet nejméně. Rozbušilo se mi srdce. Museli být dobře ozbrojení a Vohyn by proti nim neměl žádnou šanci. A ještě k tomu, tu byl hned vedle mě a rychle se k nám blížila i Keila. Musela jsem něco dělat a to velmi rychle.
Přiblížila jsem svá ústa přímo k Vohynovu uchu a neslyšně mu do něj zašeptala: ,,Okamžitě od sud vyběhneš jako blesk, a co nejrychleji dostaneš Keilu do bezpečí. Neotáčej se a rozhodně se nezastavuj." byl to rozkaz. Vystrašeně přikývl, taky je určitě slyšel.
Oba jsme se neslyšně postavili. Zhluboka se nadechl a připravil se k běhu, já si mezi tím z díry ve stromě vylovila svůj provizorní luk a ručně vyrobený toulec a šípy. Oboje jsem si přehodila přes rameno. Byl to výborný běžec a já věděla, že jim stihne utéct. Už i Keila zmlkla a s vyděšeným výrazem se zastavila na začátku louky.
Tasila jsem dva své nože a kývla na Vohyna. Vystartoval. Prudce, ale jistě. Jenže nevystartoval jen on, ale i oni.
V okamžiku proběhli kolem mě, aniž by si mě všimli. Bez rozmýšlení jsem vrhla oba své nože. Dva muži jako hora se s káceli k zemi s noži zabodnutými v hlavě. Zbytek tlupy se překvapeně zastavil a otočil. Již jsem měla tasené další dva nože.
,,Levý a Pravý, zbavte se jí, my si jdeme pro tu Čistou." zavelela žena s rudými vlasy a ďábelsky se zasmála. Všichni se dali do pohybu krom dvou mužů. Byly to hory svalů a oba dva měli v každé ruce děsivě vyhlížející nože.
Bez strachu jsem se proti nim vrhla. Mrštně se vyhla útoku Levého. Víte jak jsem poznala, který je který? Jednoduše, na čele to měli vytetované. Jen co jsem se vyhnula Levému, zaútočil na mě Pravý. Oba dva si dobře hlídali těla, ale jedno místečko si moc nestřežili a to krky.
,,Bylo mi ctí." řekla jsem jim s darebáckým úsměvem a vyvedla je tak z míry. Na nic jsem nečekala, proběhla jsem mezi nimi a noži jim podřízla hrdla.
Běžela jsem dál. Vohyn s Keilou už běželi k domu, ale stále od něj byli dost daleko a zbylých šestnáct útočníků se k nim rychle přibližovalo.
Rychle jsem schovala nože zpět do pouzdra a uchopila jsem luk. Bleskurychle jsem zasadila šíp a vystřela. Zasáhla jsem jednoho do hlavy. Hned jsem zasáhla i druhého.
Střílela jsem šíp za šípem, ale bohužel jsem jich neměla moc. Brzy mi došel toulec a jich bylo stále šest. Naštěstí jsem je docela zdržela, protože se začali krčit při zemi, abych je nestrefila.
Rozeběhla jsem se, jak nejrychleji jsem mohla. Když v tom jsem spatřila něco, díky čemu se mi málem zastavilo srdce. Vohyn zakopl a rozplácl se na zemi. Keila už byla skoro v domě, ani se za ním neohlédla, prostě běžela dál. Moc pomalu se sbíral ze země. Ještě víc jsem přidala a hodila další dvě díky.
Bylo jich ale stále pět, jednou dýkou jsem se nestrefila. Běžela blízko u sebe a já byla v závěsu za nimi, bohužel už byli i oni blízko u Vohyna, který se nemohl z nějakého důvodu sesbírat ze země.
Musela jsem rychle vymyslet, co udělat. Vohyn se na mě vyděšeně ohlížel a prosil mě pohledem, a tak mě napadlo něco bláznivé.
Pořádně jsem se odrazila od země a skočila. Podařilo se mi dva svalit k zemi a na dalšího vrhnout nůž, na toho, který byl už skoro u Vokyho, ale zaplatila jsem za to.
Ucítila jsem prudkou bolest a náraz ostří o kost. Rychle jsem se podívala na své stehno, ze kterého čouhal jílec nože. Zavrčela jsem zlostí a ihned se vrhla na toho muže, který mi to způsobil. Ve chvilce byl mrtvý.
Rychle jsem tasila další nůž a hodila jej po té ženské, která se až moc blížila k vyděšenému Vokymu, ale musela jsem se u toho bránit jednomu muži a další ke mně mířil. Stihla jsem se na chvilku otočit, abych si všimla, že jsem ji zasáhla do nohy. Svalila se k zemi, ale to ji na dlouho nezastaví.
Ucítila jsem bolest v levém rameni, ale nemohla jsem si toho všímat. Musela jsem se věnovat těm dvěma mužům. Uhýbala jsem se tak rychle, jak jsem jen dokázala. Náhle jsem vykopla nohu a kopla jednoho hezky do mezinoží, i hned se za to místo chytil a já jej bez slitování podřízla.
Ten druhý nenávistně zavrčel a vrhl se na mě s neskutečnou vervou. Dalo mi dosti zabrat odrážet všechny jeho útoky a už mi začaly docházet síly, ale nesměla jsem polevit.
Už mi zbývaly jen tři nože a já se rozhodla dalšího zbavit. Prudce a silně jsem bodla tomu hajzlovi nůž přímo do břicha, hned se za něj chytil a o jeden krok couvl. Na nic jsem nečekala. Druhý nůž jsem mu vrazila přímo do krku a už jsem běžela k té ženské.
Zaťala jsem zuby a ze stehna si vytáhla ten nůž, byl to zubatý nůž a tak jsem musela silou trhnout, jinak bych jej ven nedostala. Jakmile jsem jej držela v ruce, rozmáchla jsem se a hodila ho po té ženě. Už se mi však mlžil zrak a moje síly byly skoro pryč.
Napůl doběhla a napůl jsem se dobelhala k té ženě, která se válela na zemi a skuhrala bolestí. Druhý nůž ji zasáhl přímo mezi lopatky.
Sklonila jsem se k ní a zavrčela na ni: ,,Nikdo nebude ohrožovat mé přátele!" a chystala se ukončit její život. Bohužel jsem jen tak tak stála a všimla jsem si až moc pozdě, že se po mě ohnala nožem. Nestihla jsem se uhnout. Řízla a já věděla, že velmi hluboko, ale nemohla jsem otálet.
Z posledních sil jsem jí vrazila nůž do krku. Chvilku sebou škubala, ale po chvilce se už ani nepohla.
Křečovitě jsem dýchala, ještě jsem se ohlédla na Vokyho, abych jej zkontrolovala. Vypadal, že je v pořádku, nestihli se k němu dostat.
Pak už si pamatuji jen prudký náraz a tmu.
A ticho, nekončící a mučivé ticho.
Komentáře
Přehled komentářů
That means you'll perceive some stylish features and press access to additional channels where you can pick up visibility, without having to put to rights nous of some elaborate, guide migration process. https://googlec5.com
Measuring Blood Stress
(ASnonymnprap, 9. 10. 2018 5:44)
Torsion bras de quelqu'un est comment dur votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur determination pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent perseverent b gerer offre sang loin de votre coeur. Chaque age votre manque de sensibilite bat, il pompe le sang par vos arteres a la prendre facilement de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/cialis-tadalafil-10mg-prix/
How to fritter away Google
(Davidtaupe, 26. 12. 2022 14:48)