Fantasy příběhy

Ráno když jsem se probrala, byla jsem opřená o opěradlo houpacího křesla a ne o Pánovu hruď a rameno. Otevřela jsem oči a nikde jsem ho neviděla. Asi někde v noci mě opustil a vrátil se zpět do vesmíru. Bylo to dobře a já jen doufala, že nás Michael ani Ďábel v noci spolu neviděli. To by byl totiž průšvih.

Postavila jsem se a zahleděla se na právě vycházející slunce. Poté jsem se zahleděla na oblohu a zase měla pocit, že mě někdo sleduje. Tentokrát jsem to však věděla. Sledoval mě opět a zas Pán, nebo-li prvorozený. Cítila jsem na sobě ten jeho zkoumavý pohled.

Otočila jsem se a podívala jsem se na svůj dům. Vypadal prázdně a opuštěně. Vydala jsem se tedy po mostě ke dveřím, které jsem potichu otevřela a vstoupila jimi dovnitř. Opět jsem je za sebou zavřela a když jsem se podívala na houpací křeslo a pohovku, spatřila jsem ještě spícího Michaela a Ďábla. Dřív bych se nad nimi usmála, ale dnes již ne.

Přišli mi najednou tak zranitelní a bezmocní. Kdo ví, jestli jsem ve spánku vypadala stejně? Potichu jsem kolem nich prošla a pomalu vystoupala po schodech až úplně nahoru. Měla jsem náladu ponořit se do vody a zůstat v ní co nejdéle. Sundala jsem si tedy šaty a opatrně vlezla do vody tak, aby mě ani Pán se shora neviděl nahou.

Ponořila jsem se do horké vody a hlavu jsem si opřela o okraj. Jen hlava a ramena mi čouhala z vody. Ha hladině pluli okvětní lístky růží rudé barvy. Nádherně to všude kolem vonělo po růžích. Okvětní lístky pokrývali každičkou část hladiny, takže nešlo vidět pod ni.

Měla jsem zakloněnou hlavu a zavřené oči. Užívala jsem si tu koupel a vůni růží. Něco mě však vyrušilo v mé relaxaci.

Byl to Pán.

Objevil se z čista jasna naproti mně ponořen ve vodě, ze které mu čouhaly pouze svalnatá ramena a hlava. Vlasy mu jako vždy padaly do očí a na tváři měl darebácký úsměv. Opět mě jako vždy pozoroval a prohlížel si mě.

Jezírko bylo malé, takže se naše natažené nohy dotýkaly chodidly. On si pohrával svými prsty na nohou s těmi mými. Bylo to zvláštní cítit jeho kůži na té své. Jako by v něm proudila neustále elektřina, která najednou procházela i mnou.

Dívala jsem se mu do očí a on se zase díval do těch mých. Ztrácela jsem se v jeho očích jako se člověk ztrácí, když se dívá do ohně. On se zřejmě ztrácel zase v těch mých očí, protože moje oči také vypadaly jako kdyby hořely.

Naklonila jsem hlavu ke straně a tázavě zvedla jedno obočí. On mě napodobil a pořád se mi díval do očí.

,,Kdys odešel?" zeptala jsem se šeptem, protože jsem nechtěla probudit spáče pode mnou.

,,Chvíli před tím, než ses probudila. Kolem domu někdo chodil a já si myslel, že je to jeden z těch pod námi. Až poté jsem zjistil, že to bylo něco jiného." pokrčil rameny a opět se darebácky usmál.

,,Jak něco?" zeptala jsem se tázavě a napřímila jsem se ve vodě, takže jsem odhalila svůj přívěšek vpálený do kůže. Štěstí bylo, že zrovna zafoukal vítr a tak rozfoukal mé vlasy, které přívěšek zakryly a tak si Pán ničeho nevšiml. Pouze se na mě překvapeně podíval a tak jsem se opět opřela o okraj jezírka.

,,Byl to nějaký vlkodlak. Vypadal jako kdyby byl v nejlepších létech. Muselo mu být tak dvě stě let. Obcházel dům a pořád jej okukoval." pokrčil rameny a zamyšleně se na mě zahleděl, protože jsem sebou trhla. Zaútočila na mě totiž dávná vzpomínka. Přiložila jsem špičky prstů ke spánkům a zavřela bolestí oči.

Byla to vzpomínka na to, jak jsem zabila Skara a poté jak jsem se dívala na toho kluka. Viděla jsem mu v očích odhodlání a touhu. Touhu mě zabít. Ne proto, že jsem mu zabila otce, ale proto, že jsem byla veliká výzva. Taková výzva, že ho to zlákalo a čekal i dvě stě let, než nabude síly, aby mě zabil.

Ze vzpomínky mě vytrhla až něčí ruka na mém rameni. Rychle jsem otevřela oči a hned před mým obličejem byl ten Pánův. Měla jsem pokrčené nohy v kolenou a tak mi z vody koukala i nahá kolena. Pán seděl hned vedle mě a měl položenou ruku na mém rameni. Z vody mu čouhal kus jeho svalnaté hrudi. Překvapeně na mě hleděl a pohledem se snažil zjistit, co se stalo.

,,Skarův syn." zašeptala jsem. Ano. Musel to být on. Kdo jiný by něco takového dělal. Byl to jedině on a nikdo jiný. Podívala jsem se Pánovi do očí, které byly najednou nebezpečně blízko těm mým. Pouze přikývl na souhlas, ale pořád zůstal na místě, kde se teď nacházel.

Nad hlavou nám přelétlo hejno vystrašených ptáků. Zvedla jsem ruku nad hlavu a počkala jsem, až mi na natažený prst usedne jeden z ptáčků. Byla to sýkorka. V očích se jí zračil strach a děs. Přitáhla jsem si ji na prstu k obličeji a ona vystrašeně něco zacvrlikala a přitom se všude kolem sebe rozhlížela.

,,Uklidni se maličká a pověz mi, co se stalo." řekla jsem jí v mysli a počkala jsem, až  se trochu uklidní.

,,Ten netvor nám zničil naše hnízda a náš strom. Zničil nám naše domovy."

,,Jak vypadal?"

,,Jako vlk, ale byl mnohonásobně větší." řekla již opět zděšeně a odlétla pryč. Zavřela jsem oči a položila svou tvář do dlaní. Zhluboka jsem se nadechla a posléze i vydechla. Opět jsem narovnala hlavu a podívala jsem se Pánovi do očí.

,,Mám práci." řekla jsem a věděla jsem, že mu dojde, že se něco stalo a že v tom bude mít ruce ten vlkodlak. Pokýval hlavou na souhlas a postavil se ve vodě. Nedívala jsem se na něho v očekávání, že bude nahý, ale když vylezl z vody, tak jsem k němu omylem zabloudila pohledem a zjistila jsem, že má na sobě opět ty roztrhané kraťasy.

Otočil se ke mě zády. Také jsem se k němu otočila zády a vylezla jsem z vody. Díky vnitřnímu ohni jsem ihned uschla a tak jsem si opět oblékla ty šaty. Vůbec jsem nečekala na Pána. Ani jsem nevěděla co chce dělat. Sešla jsem po schodech do svého pokoje a tam jsem otevřela skříň s oblečením.

Vytáhla jsem z ní brnění ze svitu hvězd, nebo-li dar od lesních elfů. Rychle jsem si ho oblékla a ještě jsem si k opasku připnula svůj meč z Měsíční záře a ten druhý jsem si přehodila přes hlavu. Vlasy jsem si svázala do vysokého culíku a vyšla jsem z pokoje.

Sešla jsem schody a spatřila jsem ještě pořád spícího Michaela a Ďábla. Potichu jsem kolem nich prošla a když jsem vyšla ven dveřmi, které jsem za sebou zavřela, spatřila jsem opírat se o zábradlí Pána. Byl již suchý a i kraťasy měl suché. Na tváři měl darebácký úsměv a toužebně si mě prohlížel.

Pouze jsem nad ním zakroutila hlavou a došla jsem k zábradlí, které jsem bez potíží přeskočila a velice hbitě jsem dopadla dole na zem. Ani jsem se neotočila a věděla jsem, že mě Pán následuje. Došla jsem k nejbližšímu stromu a velice podrobně jsem si prohlédla jeho poškozený kmen.

Kmen byl celý poškrábaný a já v těch škrábancích spatřila logiku. Byl tam napsaný dopis určený mně. Bylo to napsané ve vlkodlačí řeči, kterou jsem ovládala celkem dobře. Pán se postavil vedle mě a nechápavě se díval na škrábance na stromě. Snažila jsem se vyluštit, co je tam naspané, až jsem to nakonec vyluštila:

Vrátil jsem se pro tebe,

ale ne jako můj otec.

Já se vrátil pro tvoji hlavu.

Já ti přinesl smrt.

četla jsem nahlas a Pán se na mě nechápavě díval. Já to chápala. Chtěl mě prostě zabít, protože to byla veliká výzva a on ji prostě nedokázal odmítnout. Přímo toužil po tom mě zabít. Tímto mě vyzval do války, kterou jsem já přijala.

Na mém náramku začalo něco zářit a tak jsem pozvedla ruku do výšky mých očí. Šestý drahokam se najednou změnil a dostal podobu bílé lebky s černými důlky, kde chyběli oči. Jemně jsem se drahokamu dotkla a on se ještě jednou rozzářil. Další věc jsem pochopila. Pochopila jsem, proč chce někdo někoho zabít. Buď proto, že je to veliká výzva a nebo proto, že se chce pomstít.

Pán uchopil do ruky drahokam v podobě lebky a ve tváři se mu mihl hněv. Sevřel lebku v pěst, jako kdyby ji chtěl rozdrtit, ale to by se mu nepovedlo, ani kdyby chtěl. Také jsem to zkoušela, ale nešlo mi to. Dívala jsem se mu do tváře, ale on se díval na svou ruku sevřenou v pěst. Asi ucítil můj pohled a tak se na mě podíval. Naše pohledy se opět setkali, ale jen na okamžik.

,,Jak si to dokázala?" zeptal se překvapeně a pustil lebku. Rukou pohladil poškozenou kůru na stromě, ale nic se nestalo. Najednou se dlaní zastavil na jednom místě a hleděl na svoji dlaň.

,,Používám mozek." řekla jsem pouze a položila svou dlaň hned vedle té jeho. Zadíval se na moji dlaň a já zase na tu jeho. Po chvilce jsme naráz odtáhli dlaně od stromu a to co po nich zůstalo nás velice překvapilo.

Na stromě zůstaly obtisknuté naše dlaně. Pánova dlaň, byla na stromě obtisknutá, jako ohořelý kus kůry. Jeho dlaň tam byla vpálena. Hned vedle jeho obtisknuté dlaně, byla ta moje také obtisknutá, ale můj obtisk byl porostlí mechem. Já dávala život a on ho zase bral.

Jemně jsem se dotkla spálené kůry, nebo-li Pánova otisku ruky. Jen špičkami prstů jsem se dotkla a i tak mě to spálilo. Trhla jsem rukou směrem ke mě a než jsem se na spáleniny stihla podívat, uchopil moji ruku Pán. Dlouho zkoumal moje spáleniny na prstech a neumožnil mi se na ně podívat.

,,Temný oheň je zrádný." podíval se na mě z pod svých černých řas a krapet se usmál. Pouze jsem přikývla a o krok jsem k němu přistoupila. Zaujatě mě pozoroval, ale já se dívala na své prsty. Všechny mé prsty na pravé ruce byly na uhel spálené na špičkách prstů.

Uchopila jsem ho levou rukou za pravé předloktí a přitáhla si jeho ruce ke svému obličeji. Naklonila jsem se ještě nad naše ruce, takže můj obličej se objevil velice blízko toho jeho. Cítila jsem jeho dech na své tváři, ale vnímala jsem pouze své spálené prsty.

Špičky prstů byly úplně černé a popraskané. Chtěla jsem se jich jemně dotknout levou rukou, ale Pán mi v tom zabránil. Podívala jsem se na něho a on pouze zakroutil hlavou. Položil moji levou ruku na jeho pravé rameno a při tom ještě o kousek blíž přistoupil.

Zvedl pravou ruku a natáhl ji až k mým spáleným prstům. Jemně se jich dotkl a nic se nestalo. I přes tu zuhelnatělou kůži jsem cítila jeho jemný dotek. Dívala jsem se na jeho tvář a on se najednou na mě také podíval. Opět jsem se ztratila v těch jeho očích, modrých jako moře.

Jemně uchopil moji pravou ruku do té své levé a svou pravou ovinul kolem mého pasu. Jemně si mě k sobě přivinul a při tom se darebácky usmál. Mé nahé břicho se dotýkalo toho jeho, které bylo též nahé. Moje brnění jej muselo chladit na kůži, ale ne hodně, protože to by se asi již odtáhl.

Musela jsem se na něj dívat krapet nahoru, protože byl asi o půl hlavy vyšší. On se na mě zase díval krapet dolů a přitom mu vlasy padaly do očí. Jeho úsměv se ještě zvětšil. Položil své čelo na to mé a stále se mi díval do očí.

Uchopil ještě i mou levou ruku a obě dvě mé ruce si ovinul kolem krku. Poté si mě opět k sobě přivinul a objal mě kolem pasu. Naše těla se k sobě tiskla a mě v hlavě křičely hlasy Neeee. Cítila jsem, že je tu něco špatně a také jsem to tušila.

Opět si opřel své čelo o to mé. Oba dva jsme se utápěli v očích toho druhého. Vnímala jsem pouze Jeho, jeho blízkost, jeho kůži dotýkající se té mé, jeho svalnaté ruce kolem mého pasu a hlavně jeho nádherné oči, od kterých jsem nedokázala odtrhnout zrak.

Neměla jsem ponětí o čase či o tom, co se dělo kolem mě a Pána. Takže když zvedl Pán hlavu a zahleděl se na něco za mnou do výšky, tak jsem překvapeně hleděla na jeho tvář. Darebácky se usmál a hned poté se opět podíval na mě a na tváři mu ještě pořád pohrával darebácký úsměv.

,,Co pak?" zeptala jsem se ho šeptem.

,,Nic." zašeptal pouze a zabránil mi vyslovení další krátké otázky tím, že mě jemně a krátce políbil na pravou tvář. Byl to zvláštní pocit. Dotek jeho rtů byl jako kdybych se dotkla ohně. Ještě se na mě podíval a hned poté zmizel. Uslyšela jsem už pouze jeho smích ve své hlavě.

Ještě hodně dlouho jsem tam stála úplně zkoprnělá, protože jsem vůbec nečekala to, že mě políbí. Jak by taky mohl někdo jako je On políbit někoho jako jsem Já. Velice mě to překvapilo a určitě to šlo na mě velice vidět. Snažila jsem se vzpamatovat, ale vůbec mi to nešlo.

Najednou jsem si vzpomněla na to, že se Pán díval někam za mě a já vůbec netušila na co. Ještě jsem se podívala na strom přede mnou a na otisky na něm. Hned jsem se také podívala na své spálené prsty a najednou mi došlo, že nevím jak je schovám a tak jsem obešla strom a pustila jsem se směrem, kde byla hnízda sýkorek.

_* * ^* * _*

Ve stromovém době:

Netušil jestli je to opravdu pravda co vidí a nebo jestli nemá pouze halucinace. Viděl něco, co ho ani v té nejhorší noční můře nenapadlo a co nikdy v životě neviděl. Právě litoval toho, že se probudil a že se šel podíval z okna, co se děje venku. Venku totiž viděl něco, co mu úplně vyrazilo dech a málem zastavilo srdce.

Viděl tam, jak tam Anna stojí s nějakým chlapem a při tom se objímají. Nelíbali se, to ne, ale opírali se o sebe čely. Úplně viděl, jak se na sebe dívají. V mysli si to dokázal představit. Takový pohledy, jak se na sebe dívají dva opravdu zamilovaní. Možná si i něco šeptali, ale to již nemohl Michael slyšet.

Myslel, že se mu snad srdce zastaví, jak byl až zhrozen. Ten pohled na ně dva ho přímo zabíjel zevnitř. Ten pohled na to, že Anna má jen to brnění od elfů a že ten muž je pouze v kraťasech. Ten pohled na ty svaly na rukách a na ta široká ramena, že i Ďábel měl menší svaly než ten muž. Ty ruce toho muže  kolem jejího pasu. Ty její ruce kolem jeho krku.

Už myslel že si Anna každou chvílí všimne jeho pohledu, ale byl to ten muž, kdo si ho všiml. Najednou zvedl hlavu a upřel na Michaela svůj pohled. Ten pohled mu přímo vyrazil dech jak na něj zaútočil. Ten pohled byl plný nějaké moci. Ale to ještě nebylo to nejhorší, nejhorší byl ten jeho darebácký úsměv. Určitě musel cítit, jak to Michaelovi ubližuje.

Michael to nezvládl a musel svým pohledem uhnout. Ihned poznal, když se na něj ten muž přestal dívat. Opět se na ně podíval a tentokrát věděl, že si o něčem povídají a tak se raději schoval pod okno, ale přes tak vykukoval, aby viděl co se tam děje. Ihned toho zalitoval.

Ten muž ji políbil na tvář a to již bylo na Michaela moc a jeho mysl to přestávala zvládat a srdce též. Upadl tedy do spánku, ze kterého se jen tak neprobere.