15.kapitola
Stál velmi dlouho jen na jednom místě a hleděl, jak se planeta otáčí kolem slunce. Viděl, že místo, kde je Adrianna, je v úplné tmě, takže tam je noc.
Nevnímal čas, nevnímal vůbec nic.
Jen vzpomínal na chvíle strávené s Ní a snažil se v nich najít nějaké skryté souvislosti, ale nic se mu nedařilo.
Ať se na vzpomínky soustředil jak chtěl, vždy byl první střed jeho mysli Ona. Nic víc a nic míň. Nic jiného nedokázal vnímat.
Byl Ní úplně posedlí!
Bylo to až nemožné!
Zaklepal hlavou, aby se probudil z transu a otočil se.
Nastal čas.
Proměnil se do své podoby obrovského draka a lehce překročil obrovské trůny.
Protáhl si křídla a vzlétl.
Byl připraven dostat se do světa mrtvých, jen tam mohl zjistit, jak se dostat ke Smrti a Životu a jen tam může zjistit celé poselství Anny.
Jenže nejprve musel najít někoho, kdo se postará o jeho tělo, až jej opustí.
Cítil tu ve svém hradě ještě stále přítomnost svého bratra. Ještě neodešel.
Letěl za ním.
Těsně před dveřmi do jedné z ložnic se opět proměnil do své lidské podoby. Zaťukal na dveře a vstoupil dovnitř.
Vevnitř stál u prosklené zdi jeho mladší bratr.
Třetí.
,,Co pak potřebuješ Bratře?" zeptal se s klidem Prvorozeného.
,,Přišel čas a proto potřebuji, aby ses postaral o mé tělo, až jej opustím." Třetí se na něj překvapeně podíval, ale poté přikývl hlavou.
,,Dobrá, budu jej opatrovat a dohlédnu na něj."
,,Děkuji ti Bratře." pokývl hlavou Prvorozený a ulehl na postel.
Ležel na zádech a ruce měl podél těla.
Musel nejprve najít svůj vnitřní klid a posléze se odpojit od těla.
Zhluboka a pravidelně oddechoval.
Prohledal snad i každičkou část svého těla, ale pořád nemohl najít svůj vnitřní klid.
Jako kdyby jej všechen opustil.
Musel na to jinak.
No, ale jak? To jest otázka.
Zamyslel se a to hluboce. Přemýšlel, ale nemohl na nic přijít.
Zavzpomínal na Annu a najednou mu došlo, že vlastně i ona dokázala opustit své tělo! ,Ale proč já ne?! Sakra!´
V mysli si položil otázku: ,,Co je vlastně zdroj mého klidu?"
Najednou mu to došlo.
Byla to Adrianna!
Musel se celou myslí vložit do Ní, aby našel svůj klid. Musel začít myslet na chvíle strávené s Ní.
Začal jej naplňovat klid.
Našel svůj vnitřní klid. Konečně!
Pomaloučku, ale s klidem opouštěl své tělo. Věděl že o něj bude dobře postaráno.
Najednou se probral.
Ležel na stejném místě, jako před chvílí, ale jeho bratr tu již nebyl.
Svět Mrtvých vypadal stejně jako ten doposud, ale jako kdyby se prostě čas zastavil.
Zvedl se a vyšel z pokoje. Na chodbě se podíval nejprve doleva a poté doprava, jako kdyby na něj mělo něco zaútočit, ale nic se nestalo.
Jen ticho.
Proměnil se v obrovského draka a vzlétl. Mířil k hlavním dveřím, které vedli ven. No, spíš lépe řečeno k hlavní bráně nebo obrovským vratům, protože to byly tak obrovské dveře, že by je jeden člověk nespatřil celé, ani kdyby stál několik světelných let od nich.
Jakmile vylétl ze svého paláce a kolem něj se prostíral jen vesmír, poznal co je tu jiného.
Bylo to tu mnohem větší než ve světě živých.
Tak jak jinak by to mohlo být, když do světa mrtvých odcházejí všichni. Jak by se tu asi všichni vešli hm?
Připadal si tu jako nějaký malý prcek, protože jeho velikost nebyla vůbec taková jako normálně. Planety kolem byly totiž stejně veliké jako on.
No, taky tu nebyl žádným pánem. Nikomu tady nemohl rozkazovat.
Najednou mu však něco došlo: Proč nemůže rozkazovat ve světě mrtvých, který chrání Smrt, ale může rozkazovat ve světě živých, který chrání Život?
Toť otázka, na kterou si nemohl sám odpovědět.
Rozletěl se ke známé planetě.
Potřeboval totiž najít někoho, s kým si bude moct promluvit a tak najít cestu ke Smrti a Životu.
Moc dobře věděl, s kým by mohl mluvit.
Se Skarem.
Od něj by se totiž mohl dozvědět ještě i něco o jeho synovi.
A to on potřebovat.
Nějak tušil kde jej najde a taky že tušil dobře. Našel jej ve vesnici, kde normálně žila Adrianna. Bohužel je tam taky našel spolu.
Jakmile však Prvorozený spatřil Annu, bylo mu jasné, že to není Ona, ta pravá, že je to jen přelud, který Skar dostal.
Jak vůbec poznal že to není Ona? No proč asi, protože se smála, vypadala jako kdyby se zbláznila a byla taková prostě ,,jiná".
Té pravé se podobala jen vzhledově, jinak ničím jiným ne.
Naštěstí přiletěl v čas, kdy spolu nic nedělali, jen seděli v koruně stromu a objímali se.
Prvorozený se proměnil ze své zmenšené podoby draka do své lidské podoby.
Došel ke stromu, na kterém obě dvě hrdličky seděli.
Dělalo se mu blbě při pohledu na ,,znetvořenou" Annu. Nijak jinak se nazvat nedala, protože to byl jen netvor. Jen přelud. Nic víc.
,,Hej, vy dvě hrdličky!" zavolal na ně Pán.
,,Co chceš?" zeptal se trochu útočně Skar. Asi nebyl rád že je ruší.
,,Potřebuji s tebou mluvit!" zavolal opět Pán a zkřížil ruce na své nahé hrudi.
Tentokrát se na něj otočil a podíval i ten přelud Anny. Pána něco uvnitř zabolelo. Bolel jej pohled na takto znetvořenou Annu. Sice vypadala stejně, ale jinak To co měl na Ni rád, tak tato nic z toho neměla.
,,A o čem?" byl zvědavý Skar. Pán se rychle zamyslel, jak mu říct, že s ním potřebuje mluvit o Anně a přitom to neříct tomu přeludu.
,,O dceři již mrtvého Pána." řekl pevným hlasem Prvorozený. Letmo se podíval, jak se přelud tváří, ale jeho výraz se nijak nezměnil. Asi neměl tušení čeho že je přelud.
Skar se zděšeně podíval na Pána a hluboce se zamyslel.
,,Dobrá." zašeptal něco přeludu a ten se zvedl, odmrštil z větve a dopadl na střechu stromového domu.
Samotný Skar se též zvedl a jedním skokem seskočil ze stromu.
Pán se otočil a vydal se směrem ke staré vrbě, k potoku. Tam totiž budou mít klid si promluvit.
Skar jej bez řečí následoval.
Zastavili se až u vrby, u které se posadili.
,,Jak se Anna má?" zeptal se potichu Skar. Bál se totiž odpovědi.
,,No, teď je zklamaná."
,,Proč?!" zeptal se nevěřícně Skar.
,,No, dalo by se říct, že ji naštval i zklamal jeden z Pánů, Král elfů Labrenys, Dokonce i Ďábel a Michael." mluvil klidně a pomalu Pán.
,,Král Labrenys?!" zeptal se nechápavě Skar.
,,Uběhlo již dvě stě let, co jsi zemřel a před pár týdny se seběhla další válka elfů, tentokrát však s temnými anděli. Tehdejší král nepřežil a tak místo něj nastoupil jeho syn."
,,Byla tam i Anna že? Opět jim pomáhala, viď?"
,,Ano a kdyby tam nebyla ona, tak by prohráli. Tentokrát tam byl i Pán, ten byl však tak nějak jen na své straně. Byl to Druhý, s ním se utkala Anna a málem i u toho zemřela."
,,Ty Páni už mě štvou! Kdybych nebyl tady, tak bych je nejraději všechny zabil!" vrčel a prskal na všechny strany Skar.
Jako odpověď se mu dostalo jen výhružné mlasknutí.
,,Jenže jakmile se Anna vyléčila, tak na ni všichni ,,přátelé" útočili ze všech stran. Pořád ji něco namlouvali a podobně." mluvil dál Pán.
Skar mlčel.
,,Co je vůbec zač ten Přelud?" zeptal se poprvé Pán.
,,No. Vlastně přelud dostaneš, když se za něčím jako živý honíš a pak kvůli tomu zemřeš, nebo když je to osoba, tak když tě zabije, jako to bylo v mém případě."
,,Vypadá ale jinak." podotkl Prvorozený.
,,Já vím. Není to přímo ono. Vypadá stejně jak Anna, ale chová se jinak než když jsem ji znal. Často vzpomínám na Ni, na ty chvíle strávené s tou Pravou."
,,Tys ji alespoň znal, když se smála." odpověděl Pán.
,,Ona se již nesměje?" zeptal se překvapeně Skar.
,,Ne. Teď je chladná, tvrdá a ledová jako led. Již dvě stě let se neusmála, protože spatřila mnoho bolestných a krutých věcí, které by nikomu nepřála spatřit."
,,Prožila jen další bolest a krutost." řekl smutně Skar.
,,Ano a bohužel u ní toho nebude nikdy konec. Možná jedině tehdy, když splní své proroctví. Jenže to nikdo nezná, jen Smrt a Život."
,,Proč tu vlastně jsi?" zeptal se Skar po dlouhém tichu.
,,Protože potřebuji zjistit něco o tvém synovi."
,,Cože? Proč o něm?"
,,Protože ohrožuje Annu." řekl s klidem Prvorozený.
,,Cože, to dělá? On přežil?"
,,Ano, žije a ano, ohrožuje Annu. Pronásleduje ji."
,,On ji pronásleduje stejně jako já?“ zeptal se udiveně Skar.
,,Ne, on ji nemiluje, on ji chce spíš zabít. Jeho láká ta bolest, která se v ní skrývá a kupí. Jeho láká zjistit co je zač a jak se v ní ta bolest vzala.“
,,Ale ne, toho jsem se bál. Už tehdy jsem věděl, že nikdy nebude milovat ženu. Že jej vždy bude lákat jen bolest a moc.“ schoval svou tvář do dlaní.
,,Nejhorší však je to, že ji teď nejspíš někde skrývá. Anna má na sobě jedno své kouzlo, díky kterému ji nikdo nemůže najít, ale poté má kolem sebe ještě jedno cizí kouzlo, taky krycí.“
,,Jenže co s tím budeme dělat? Jsme oba dva tady!“
,,Já ale ještě nejsem mrtev, jen jsem navštívil svět Mrtvých, proto jsem tu, abych od tebe zjistil něco o tvém synovi a poté ji mohl zachránit.“
,,Řeknu ti, že jsem svého syna moc dobře neznal, ale pamatuj, že on není obyčejný vlkodlak a už vůbec ne muž. Je většinou opak od všeho co si o něm myslíš.“ přemýšlel Skar.
,,Co si pamatuji, že na něj vždy platilo, bylo to, když si jej dokázal zaujmout. Stačí mu říct něco, co jej zaujme nebo tak vypadat a oblíbí si tě. Navíc miluje takové nevysvětlitelné záhady, jako je Adrianna. K tomu ještě miluje bolest jinak nic víc. Je chytrý a mazaný.“
,,Dobrá, děkuji za rady." pokýval hlavou Prvorozený a postavil se.
,,Co jsi vůbec zač?" zeptal se najednou Skar, asi si konečně uvědomil, že mluví s někým o kom vůbec nic neví a koho vidí poprvé v životě.
,,No řeknu ti jedno. Nejsem tvůj přítel ani nepřítel, ale jsem přítel Anny." odpověděl Pán a proměnil se již do své dračí podoby, ale do zmenšené podoby, protože ve skutečné podobě by tu asi moc nemohl být.
,,Pán!" zavrčel Skar. ,,Ty lžeš! Chceš ji pouze zabít!" řval na odlétajícího Pána.
Prvorozený však již neodpovídal, protože teď musel vymyslet, jak se dostat ke Smrti a Životu. K nim se totiž nemohl dostat ani živý ani mrtvý.
Jenže jak tedy?
Jediný o kom věděl, že již prošel životem a smrtí a to již několikrát, tak to byla Anna, ale jak se ji mohl asi zeptal, hm?
Neměl tušení.
Jediné co jej napadlo byla hloupost. Myslet jako Anna, jenže myslet jako ona to nejde.
Letěl zpět do svého prázdného a opuštěného paláce.
Nikdo tu dlouho nebyl, teda v říši mrtvých.
Tak taky kdo by tu mohl být, když jediný mrtvý Pán ani není ve světě mrtvých, ale je držen ve světě živých?
Musel si najít klidné místo, kde by mohl v klidu přemýšlet.
Jediné místo, které jej napadlo, byl ten nekonečný les v jeho paláci, kde se Anna setkala s posledním jednorožcem. S poslední nadějí.
Tam, totiž nemohl používat svou moc a tak bude o ní odpoután a bude mít klid.
Konečně.
Jen on a ticho.