Fantasy příběhy

Musela jsem usnout, protože mě probudilo ťukání na dveře.Rychle jsem si protřela oči, postavila se a došla k zrcadlu se na sebe podívat.Ťukání se ozvalo znovu.

,,Moment." odpověděla jsem a uhladila si zmačkané šaty. Došla jsem ke dveřím a otevřela je. Za dveřmi stál Skar a jakmile mě spatřil tak zahvízdal. Hltal mě očima a já čekala, až mě konečně řekne, proč sem přišel. Opřela jsem se o trám dveří a ruce zkřížila na hrudi.

,,Už ses konečně vynadíval?"

,,Ne, tebe bych mohl sledovat neustále a neomrzelo by mě to. Teď však k věci. Přišel jsem, protože si tě otec přeje u večeře, která se podává dole v hlavním sále, přibližně za půl hodiny."

,,Dobrá, budu tam." a zavřela jsem mu dveře před nosem. Sundala jsem si šaty, došla k posteli a hodila je na ni. Pomalým krokem jsem se doloudala k zrcadlu a shlédla v něm svou nahou postavu. Tak tomuhle se říká mochu lapka na mouchy, nebo spíš na muže. Usmála jsem se, ale jen velice chabě.

Položila jsem ruce do chladné vody v míse a užívala si to osvěžení. Nezáleželo mi na čase a tak jsem pomalu postříkala celé své tělo. Vedle na stoličce ležel ručník. Opatrně jsem jej vzala do rukou a něžně otřela své tělo. Stále nahá jsem došla pro šaty, které leželi na posteli a donesla je zpět do skříně. 

Dlouho jsem se v ní přehrabovala, až jsem našla vhodné šaty pro večeři s lidmi, které z celého srdce nenávidím. Byly to černé šaty se šněrováním na zádech. S velikým výstřihem do véčka, který byl obšitý stříbrnou nití a perlami. Až do pasu byly těsně přiléhavé na tělo, ale u pasu se sukně velice rozšiřovala a vedla až na zem.

Oblékla jsem si je, ale když jsem se na sebe podívala do zrcadla, nebyla jsem úplně spokojená. Ty perly byly až moc něžné a tak jsem je ztrhla a odhodila za sebe. Avšak stále jsem nebyla spokojená a tak jsem pohlédla na dlouhou sukni, pevně ji uchopila do ruky a trhla. Byla na můj vkus až moc dlouhá. Veliký kus sukně mi zůstal viset v ruce a tak jsem jej zahodila.

Teď když byla sukně u šatů roztrhaná na cáry, které končily asi v polovině stehen, byla jsem již spokojená. Podívala jsem se na své vlasy a rozhodla se, že je rozčešu. Po celém pokoji jsem hledala hřeben, ale nikde jsem ho nenašla.

Najednou mě přepadla vzpomínka. Jako malá jsem si vždy hřeben schovávala, protože mi ho pokojná pořád brala. Vždy jsem si ho schovala za skříň se zbraněmi, protože té se pokojná bála.

Došla jsem k jmenované skříni a koukla za ni. Opravdu tam byl. Můj starý hřeben, který jsem tak milovala. Uchopila jsem ho do ruky a došla s ním k zrcadlu. Zvedla jsem ruku i s hřebenem k hlavě a zabořila hřeben do svých hustých vlasů a zatáhla jsem směrem dolů. I když byly moje vlasy velice zacuchané šlo to hladce. Tento hřeben byl totiž kouzelný, protkaný matčinou mocí. Nadevše jsem jej milovala a nechtěla jsem jej ztratit. 

Za chvilku jsem již měla rozčesané vlasy, které jsem si nechala rozpuštěné. Hřeben jsem si uložila pod polštář a rozhodla jsem se, že je již čas jít dolů na večeři. Otevřela jsem dveře a rozeběhla se po schodech dolů, ale nešla jsem rovnou do hlavního sálu. Namířila jsem si to do věznice, kde otec věznil vždy nějaká ta zvířata a mučil je. Ve sklepení bylo velmi málo světla, protože tam bylo jen pár pochodní a žádná okna.

Již z dálky jsem uslyšela vrčení nějaké šelmy. Vzala jsem do ruky jednu pochodeň a zamířila uličkou mezi věznicemi k té úplně na konci. Jen jedna jediná věznice byla obsazená. V těch ostatních byly již jen kosti a nebo nedávno zabitá zvířata. Všude tu byly mouchy, brouci a myši. Já si jich však nevšímala a šla jsem rovnou k poslední. Zastavila jsem se u mříží a nahlédla dovnitř. V rohu se tam krčil nádherný černý tygr. Musel být míchanina. Něco mezi tygrem a pumou.

Uchopila jsem zámek do ruky a roztavila ho s pomocí ohně. Otevřela jsem dveře do věznice a vešla dovnitř. Šelma se postavila a výhružně zavrčela. Všude po těle měla jizvy od biče a byla velice vyhublá. Bylo mi jí líto a pomalu a opatrně jsem k ní přistoupila. Stále vrčela a syčela. Když však spatřila mé odhodlání a mou tvář, ve které neviděla žádné nebezpečí, tak přestala a položila svou hlavu do mé natažené dlaně.

Podrbala jsem ji pod krkem a zašeptala ji:

,,Neboj se, u mě jsi v bezpečí. Nikomu již nedovolím, aby ti ubližoval." hlavou se mi otřela o bok, protože byla dost vysoká a veliká. Odhadovala jsem, že mě bude následovat a když jsem se otočila a šla zpět k mřížím, ona šla po mém boku se zdviženou hlavou. Nehledě na dveře jsem šla chodbou pryč z tohoto ohavného místa.

Vyšla jsem ze sklepení a zabouchla za sebou dveře. Srst šelmy se zaleskla a já ji podrbala za ušima. Rychlým a hrdým krokem jsem se rozešla směrem k hlavnímu sálu. Veliké dvoukřídlé dveře jsem otevřela pomocí větru a vstoupila jsem do místnosti.

Všichni se mě překvapeně podívali a já jen mávla rukou, abych dveře pomocí větru opět zavřela. Zastavila jsem se a po mém boku byla stále šelma, která se teď posadila a hrdě zvedla hlavu. Pohladila jsem ji po hlavě a podrbala za ušima.

,,Co to má jako znamenat?" kývl hlavou otec k šelmě.

,,Asi si zapomněl na své domácí mazlíčky, které máš zavřené ve sklepení a týráš je. Od teď je tato krásná šelma moje."

,,Krásná a nebezpečná, tak to se mi líbí..." zamyslel se polo drak.

,,Hej draku, ta je moje." upozornil mého bratra Skar a namířil si to ke mně, ale šelma na něho výhružně zavrčela.

,,Tvůj nový ochránce, jo?" ušklíbl se Skar.

,,Můj nový miláček." vykouzlila jsem na tváři darebácký úsměv a došla jsem se šelmou u boku k velikému stolu, který byl na prvé straně sálu a již na něm byla přichystaná večeře. U stolu byla přesně čtyři místa. Jedna židle vždy na jedné straně stolu. Posadila jsem se do čela stolu, můj otec naproti mně, Skar po mé pravici a můj bratr po mé levici. Šelma si mně lehla k nohám a spokojeně předla.

Natáhla jsem se pro jeden kus syrového masa a hodila jej pod stůl šelmě. Na stole bylo vlastně pouze syrové maso, protože vlkodlaci a draci jej milovali. Sem tam bylo ještě nějaké ovoce či zelenina a pár koláčů. Natáhla jsem se pro jeden talíř, kde byla jen a pouze zelenina a ovoce. Pustila jsem se do jídla a neustále na sobě cítila pohledy mužů, kteří mě sledovali.

Večeřeli jsme v tichu a pouze jsme se po sobě koukali. Tušila jsem, že to je jen ticho před bouřkou otázek, které na mě budou útočit ze všech stran. Brzy jsem dojedla a čekala než dojí i muži, když dojedli přišli služebné a začali odnášet jídlo ze stolu. Otec je hodně okřikoval, protože po mně pořád koukali a tak jim dlouho trvalo, než vše odnosili.

,,Víš dcero co mi celý den vrtá hlavou?" ani mě nenechal odpovědět a hned zas mluvil. ,,Já vlastně ani nevím, jak jsi před těmi lety uprchla?" zahleděl se na mě zvědavě a rukou si podepřel hlavu.

,,To je dlouhý příběh."

,,Já mám čas."

,,Tak tedy dobrá. Tehdy, když si ve mně spatřil nebezpečí a pouze dobro, rozhodl ses, že mě zabiješ. Tehdy jsi moc nepřemýšlel jak a tak sis mysle, že mě zabije obyčejný oheň, který si na mě vychrlil. Schovala jsem se pod stůl a když si přestal chrlit oheň, byl na zemi ohořelý flek. Nařídil si služkám ať to uklidí. Myslel sis, že je to můj pozůstatek, ale nebyl. Jakmile jsi odešel, rychle jsem vyběhla do svého pokoje, kde jsem měla sestrojená křídla ze starého oblečení a ze železa. Vyskočila jsem z okna a přeletěla jsem na břeh jezera, kde jsem po skále vyšplhala do jedné z jeskyň, kde jsem kdysi pohřbila matčino tělo. Ze země tam vyrůstal malý strom, kolem kterého bylo malé jezírko. Ten strom měl jediný přísun světla a to byla díra ve stropě. Několik dní jsem tam byla bez jídla a vody, protože ta voda náležela stromu a ne mě. Když jsem už byla skoro k smrti vyčerpaná, poprosila jsem strom o vodu a o jeden z jeho plodů. daroval mi plod a vodu a pomohl mi dostat se k díře ve stropě, kterou jsem poté vylezla ven. Byla jsem volná."

,,Byla jsi chytřejší než jsem si myslel."

,,To ano, hodně jsi mě podceňoval."

,,Jenže co si potom dělala tolik let?"

,,Žila jsem několik let s lidmi, ale poté jsem se umístila do hor a tam žila sama jen se zvěří."

,,Kdo je ten polo drak, kterého jsem viděl u vesnice? Vím že je tvůj, ale jak si k němu přišla?"

,,Ano, je to můj přítel. Je to dračí kůň, pán všech koní a našel mě on sám, protože potřeboval jezdce."

,,Cože?" vyplivl Skar pití, které měl právě v ústech. ,,Ne snad ten obávaný jezdec na dračím koni z legendy?"

,,Ano, to jsem já."

,,Z jaké legendy?" nechápal můj bratr.

,,V jedné z legend vlkodlaků se vypráví o jezdci na dračím koni. Je to postrach všech zlých bytostí, protože zabíjí nemilosrdně a bez soucitu." bratr se na mě překvapeně podíval.

,,Správný ochránce lidí a dobrých bytostí má být tvrdý a nemilosrdný."

,,A co ten kluk, jak se proti mně postavil? Kdo to je? Nějaký tvůj milenec nebo co?" tázal se otec.

,,On je můj přítel. Nic víc mezi námi není. Znám ho již sedmnáct let."

,,Podle mě je v tom něco víc, protože kdo by se beze zbraně stavěl proti drakovi. Nějaké city v tom byly."

,,Jsi nějako zvědavý ne? Možná je pravda, že mě miluje, ale já jeho ne."

,,Takže ty sis nenašla za tu dobu žádného muže?"

,,Proč bych měla? Žádného jsem nepotřebovala."

,,A ani žádného bys nechtěla?" pohlédl nenápadně na Skara.

,,Pokud bych si měla vybrat nějakého muže, tak by byl Skar až úplně na konci!"

,,Copak? Tobě se snad nelíbí?"

,,To jsem neřekla, ale je to parchant a navíc já nejsem schopna někoho milovat, přesně jako ty."

,,Cože? Já nikdy nebyl schopen milovat."

,,Ale ano byl. Jenže ty jsi svoje srdce zabil sám, když jsi zabil matku. Vzala si celé tvé srdce a skoro celé i to moje." najednou bylo ticho. Nikdo nevěděl co má říct. Všichni tři se po mně dívali, ale já se dívala jen do ohně, které na druhé straně místnosti plápolal v obrovském krbu. Byl to temný plamen, takže místnost moc neosvětloval. Jen pouhou mojí myšlenkou se změnil na fialový.

Najednou bylo v místnosti mnohem větší světlo, jenže to za chvíli zmizelo, protože otec oheň se změnil opět v temný. Zamračeně jsem se na něj podívala a on se pouze ledově usmál.

,,Víš vůbec jak se jmenuji?" přelomil ticho bratr. Ta otázka patřila mně, moc dobře jsem to věděla. Poprvé jsem se na něj podívala na delší chvíli než před tím.

,,Ne, nevím."

,,Jmenuji se Narnos a jsem polo drak, čehož sis určitě všimla." přikývla jsem.

,,Kdo je vůbec tvoje matka?"

,,Ta je již hodně dlouho mrtvá. Otec ji zabil, když zjistil, že je člověk. Proto jsem takto z poloviny drak po otci a z poloviny člověk po matce. Nemám však moc velkou moc, to však ty také ne."

,,Aby ses synu nedivil. Je to jen maska, jinak má moc tak velikou, že by nás všechny tři stihla zabít a ani by se moc nevyčerpala. Málem mě a ještě další Pány zabila, ale nepovedlo se. Teď je však slabá a musí načerpat novou moc." Narnos se na mě překvapeně podíval a já se pouze tajuplně usmála.

,,Kdyby byla drakem po mně, tak by byla dalším pánem, ale ona je bytostí po matce."

,,Jsem dryáda." upřesnila jsem. Narnos se rozesmál a všichni jsme na něho překvapeně hleděli.

,,Omlouvám se, ale jako fakt? Dryáda? Od kdy je dryáda mocnější než Pán?" ušklíbl se.

,,Být tebou, tak si na ni moc nedovoluji." varoval ho Skar.

,,Copak? Zasypala by mě kytičkami?" smál se Narnos. To už mě velice naštvalo, protože na mě si nebude nikdo nic dovolovat. Pozvedla jsem ruku a ze země vyrostli dlouhé liány, které Narnose spoutaly k židli. Poté jsem pohnula rukou a židle s Narnosem se otočila tak, že byl teď čelem ke mně. Zvedla jsem se a pomalu kráčela k němu. Nehty se mi změnily v drápy a v dlaních se mi rozhořel fialový oheň. Vypadala jsem jako smrt a hlavně, když mi vzplály i oči. Narnos nevydržel ani chvilku se mi dívat do očí. Došla jsem až k němu a řekla:

,,Nejsem někdo, s kým si můžeš hrát. Sám Skar ti to potvrdí i tě varoval." jedním drápem jsem do drápla do tváře a poté jsem zrušila kouzla. I hned jsem se opět objevila na svém místě na židli.

,,Moc pěkný, ale co takhle něco rovného? Co takhle souboj s meči?"

,,To není moc rovný souboj, ale ne z mé strany, ale z té tvé."

,,To sotva." ušklíbl se, postavil a došel k trůnu pro dva meče. Sama jsem se postavila a vyšla mu vstříc. Jeden z mečů mi hodil. Otočila jsem se kolem své osy a zastavila se ve skrčené pozici s mečem v ruce. On sám se skrčil a jako první proti mně vystartoval. Rychle jsem jeho ránu mečem odrazila a té další se vyhnula v otočce. S výskokem jsem na něho zaútočila mečem, který ovšem odrazil, ale jen tak tak. Tím započal smrtící tanec. Můj bratr byl dobrý v boji, ale ne mrštný. Několikrát jsem ho kopla do břicha i do zad. Viděla jsem v jeho tváři vyčerpanost z boje a tak jsem to již ukončila tím, že jsem mu kopnutím vykopla meč z ruky, saltem jej přeskočila a zezadu mu přiložila meč k hrdlu.

,,Ten, kdo mě v boji podcení, zaplatí životem." zašeptala jsem mu do ucha a poté jsem ho pustila. Zadýchaný spadl na kolena.

,,Musím uznat, že jsi opravdu rychlá i silná, ale kdybych byl při celé své síle, tak bys ten souboj nevyhrála."

,,Sebevědomí ti opravdu nechybí." hodila jsem meč se kterým jsem bojovala na zem před něj a otočila se směrem ke dveřím. Zahvízdala jsem na šelmu, která zvadla hlavu a poté se ke mně poslušně rozeběhla.

,,Kam jdeš?" zavolal za mnou překvapený otec.

,,Jdu splnit svůj slib." nic víc jsem neřekla a odešla jsem ze sálu. Na chodbě jsem se zastavila a opřela se o studenou a černou zeď. Opět jsem musela jít vykonat slib, který jsem dala kdysi matce. Moje matka uměla nádherně zpívat a tančit. Otec ji rád poslouchal jak zpívá a rád se díval na to, jak tančí. Vždy si přála, abych uměla stejně krásně zpívat jako ona a splnilo se ji to. Když jsem pak o pár let později pohřbívala její tělo, tak ještě než jsem ji zakopala, tak jsem jí slíbila, že budu věrně zpívat každou noc její nejoblíbenější píseň.

Myslí jsem se vrátila do minulosti, kterou jsem teď znala jedině z vidin.