Fantasy příběhy

Celou noc jsem spala v Michalově náruči.Nebil to takový luxus jako když sama spím v posteli a můžu se rozvalovat a roztahovat se, jak se mi zlíbí, ale bylo mi alespoň teplo a měla jsem ho u sebe, takže kdyby mu hrozilo nějaké nebezpečí, tak bych ho včas stihla zachránit.

Velice hodně se mi motala hlava a to bylo znamení, že každou chvíli budu mít vidinu.Ihned jakmile jsem pomyslela na tu poslední, se mi přehrála před očima:

Byl to obrovitánský drak černé barvy a ty jeho oči mi byly velice povědomé.Létal nad vesnicí, až se na začátku vesnice sešli všichni občané vesnice a on přistál pár metrů od nich.

Prohlížel si všechny přítomné a poté otevřel svou obrovskou tlamu, ve které měl zuby o velikosti mečů.Všechny ženy a dívky vykřikli, až na mě a Muži objímali své ženy.Mě zase objímal Michael.Draka to velice potěšilo a promluvil, avšak dračí řečí, ale já mu rozuměla.

,,Vím, že tu někde jsi." nikdo mu nerozuměl a tak to ještě jednou zopakoval, ale v lidské řeči.

,,Vím, že tu někde mezi vámi je váš ochránce, kvůli kterému jsem tady.Ať ihned vystoupí z vašich řad a aby ostatní o krok ustoupili."řekl velice hřmotným hlasem a všichni ustoupili, až na jednu osobu a to byl...a vidina skončila, ale hned jsem viděla další:

Někdo mě držel v náruči.

Byla to moje matka.

Někde za mnou se otevřeli dveře a do pokoje vběhl nějaká osoba, která jakmile mě a matku spatřila přestala na nějaký okamžik dýchat a úplně se zastavila.

Otočila jsem se na osobu a ihned jsem věděla, že je to můj otec.Došel k nám a popadl mě do náruče, když ale spatřil, že jsem holčička a mám jinou barvu kůže než on, tak jeho radost skončila.Hodil mě do matčiny náruče a odešel.Smutně se za ním podívala a poté koukla na mě.

Matka měla zelenou kůži a její vlasy vypadaly, jako kdyby byly z nějaké přerostlé trávy.Mé tělo bylo též zelené, ale otcova kůže byla černá a vypadalo to, jako kdyby byla pokryta šupinami.

Matka začala umírat, protože z ní něco vysávalo život.Koukla jsem na dveře, ve kterých stál můj otec, který měl nataženou ruku směrem k ní.Než matce spadla hlava na hruď a její ruce mě přestaly pevně objímat použila na mě kouzlo, které změnilo barvu mé kůže.Ze zelené na lidskou.Věděla jsem, že ji otec zabil.Otec namířil ruku i na mě, ale nic se nedělo.

Měl ledový výraz, ale v očích mu šlo vidět, že je velice překvapen... a opět vidina skončila.Ta první vidina byla z velice, ale velice blízké budoucnosti a ta druhá, byla z minulosti.Z minulosti jsem si nic nepamatovala, protože mi byla vymazána paměť, když mi bylo pět let.Tehdy to bylo velice těžké, protože jsem si vůbec nepamatovala Michaela, ale po pár týdnech jsem byla opět v pohodě.

Bolesti hlavy přestaly a já mohla přemýšlet.Mezi těmi vidinami, byla nějaká spojenost, ale jaká?V hlavě jsem si je pořád dokola přetáčela.Věděla jsem, že jsem v nich viděla vlastníma očima a že v nich byli mně velice blízké osoby.

Koukla jsem se na Michaela, který se právě probudil.Překvapeně zamrkal a poté si mě k sobě ještě víc přitulil.

,,Dobré ráno má krásko." zavrněl.

,,Ještě nejsem tvoje." řekla jsem darebácky, ale moje tvář zvážněla a Michael poznal, že se něco děje.

,,Že se opět něco stalo když jsem spal?"

,,Ano.Měla jsem dvě vidiny.Jednu z minulosti a jednu z budoucnosti." usmál se.

,,A co v nich bylo?" začal mě hladit po zádech v naději, že to bylo něco o nás.

,,V té minulosti, jsem viděla sebe, matku a otce.Bylo to jen pár vteřin po mém porodu.Já i matka jsme měli zelenou kůži, ale otec ji měl černější než noc a kůži měl pokrytou černými šupinami.Otec se naštval a zabil moji matku, mě chtěl též, ale nepovedlo se mu to, protože mě chránilo nějaké kouzlo." přikývl.

,,A ta z budoucnosti, byla z velmi blízké budoucnosti." napínala jsem ho.

,,A co v ní bylo?"ptal se nedočkavě.

,,Nebylo v ní to, co si myslíš.Byl v ní obrovský drak černé barvy.Nejslabší z Pánů. Skar jej šel najít a nemusel jít ani daleko, protože jeho podzemní síně jsou rovnou pod vesnicí.Pouze v horách musel najít vchod do těch síní. Ten drak tam spí již mnoho let a měl tam spát na vždy, ale v blízké, ale velice blízké době nás navštíví." Na jeho tváři se zračilo zděšení.

,,Neboj se.Nepřijde všechny zabít, ale přijde si pro někoho či pro něco." pohladila jsem ho, vymanila se z jeho náruče, postavila se a došla jsem k oknu, které jsem nikdy nezavírala.Michael stál hned za mnou a objímal mě kolem pasu.

,,Co chceš dělat? Vyhlížet ho?" zašeptal mi do ucha.

,,Ano.Přesně to chci dělat.Přiletí od vodopádu, protože v té jeskyni co je za vodopádem, je vchod do jeho zemních síní.Je tam ve zdi tajný vchod."

,,Jak to všechno víš?" zeptal se zaskočeně.

,,Pamatuješ jak mi kdysi vymazali paměť?" přikývl. ,,To on mi ji vymazal, protože jsem našla vchod do jeho síní.Všechny myšlenky a vzpomínky mi mohl vymazat, ale tuhle ne."

,,Nejde tomu nějak zabránit?"

,,Tomu aby přiletěl?" přikývl. ,,Modlím se, aby sebou nevzal ještě další Pány, ale je moc hrdý, než aby si je přivolal.Byla bych rády, kdybych tomu mohla nějako zabránit, ale nejde to.Není v mé moci zacházet s časem.To umí jen ten nejmocnější Pán, který je tak mocný a tak obrovský drak, že naše planeta je pro něho, jako pro nás kousek prachu." překvapeně zamrkal a otevřel pusu.

,,Jak to víš?" skoro zakoktal.

,,To poddaní Pánů vědí již od narození." usmála jsem se.

,,Kolik těch Pánů vlastně je?" zeptal se zvědavě.

,,To nikdo neví, protože někteří spí již stovky let a je i málo bytostí, které vůbec nějakého Pána viděli." opět jsem se usmála, ale úsměv mě ihned přešel, protože jsem ucítila otřesy.

,,Co to je?Vždyť tady nikdy žádné zemětřesení nebylo?" vyjekl Michael.

,,To, byl milý Michaeli, Pán.Právě se probudil.Každým okamžikem tu bude.Může přijít odkudkoliv, protože ten vchod do jeho síní je moc malý, takže tím nepřijde.Spíš vyletí rovnou někde ze země." opět jsem se musela vymanit z jeho náruče.Na sobě jsem měla tilko a kraťasy, ale v tom bych před drakem vypadala jako nějaká obyčejná holka a ne jako ochránce.

Prudce jsem se zastavila, protože se země velice hodně zatřásla.Doběhla jsem k oknu a vykoukla směrem k vodopádu, u kterého se propadávala zem a hrnula se z ní temnota.Když měla díra na šířku deset metrů vylezl z ní obrovský černý drak.

Drak byl od hlíny a prachu.Mohutně se oklepal a roztáhl svá křídla a vzlétl do vzduchu.Šel z něho děs a strach, ale já se jej nebála.Již jsem se s ním potkala.Na dýlku i s ocasem měřil 23 metrů, rozpětí křídel měl snad 30 metrů a když seděl, tak na výšku měl 16 metrů.

Vletěl vysoko do výšky a obloha se zatáhla velice černými mraky, protože ta temnota, kterou sebou přinesl ze svých síní se roznesla všude kolem.Drak najednou začal prudce klesat a několikrát obkroužil vesnici.Poté přeletěl nad námi a já spatřila ty jeho oči.Měli rudou vraždící barvu a úplně jsem zkoprněla.

Ty oči byly totiž úplně stejné, jako oči mého otce z vidiny.To byla ta spojenost mezi vidinami.

,,Anno! Co je to s tebou!?" zatřásl se mnou Michael.Rychle jsem se probudila z transu a koukla se do Michalových vyděšených očí.

,,Nic se neděje." rychle jsem odběhla ke skříni, protože jsem za ní schovávala svůj plášť.Vytáhla jsem ho a přehodila jej přes sebe a zapnula ho u krku.Na hlavu jsem si dala kápi a otočila jsem se na Michaela.

,,Honem musíme jít trochu uklidnit ty lidi co se shromáždily na začátku vesnice!" rozeběhla jsem se k oknu a vyskočila jsem z něho.Nečekala jsem na Michaela, protože jsem věděla, že je hned za mnou.Plnou rychlostí jsem se rozeběhla ke shluku občanů vesnice, kteří stáli na kraji vesnice jako ve vidině.

Deset metrů před nimi zrovna přistál Drak, nebo-li Pán.Ochranářsky jsem se postavila těsně před lidi.Nebili to jen tak ledajaký lidé, byli to lidé, které jsem měla za úkol chránit a byli to lidé, které jsem celý život znala.

Michael se postavil hned vedle mě a hleděl jako všichni ostatní na Draka.Pán si nás všechny prohlížel a na mně a Michalovy nechal svůj zkoumavý pohled o něco déle.Pohled jsem mu opětovala, ale Michel to nezvládl, stejně jako všichni ostatní.

Když si nás drak prohlédl, otevřel tlamu, protože k nám chtěl promluvit, ale protože všechny ženy a dívky(až na mě) vykřikli zděšením a muži je začali objímat, nepromluvil.Jen se mohutně zasmál.

Poté však promluvil, ale v dračí řeči, takže mu nikdo nerozuměl, tedy až na mě a tak promluvil lidskou řečí:

,,Vím, že tu někde mezi vámi je váš ochránce, kvůli kterému jsem tady.Ať ihned vystoupí z vašich řad a ať ostatní o krok ustoupí." řekl velice hřmotným, uši drásajícím hlasem.Všichni vyděšeně ustoupili, jen já o krok vykročila vpřed a Michael byl půl kroku vpřed.Rychle jsem zahvízdala.

,,Ďáble ihned přiběhni.Je tu Pán a Michael dělá potíže." odněkud z vesnice se přiřítil Ďábel a stoupl si bokem před Michaela a zahnal ho o půl kroku zpět.Celou dobu jsem koukala do očí Drakovi, ve kterých se teď objevil úšklebek.

,,Ty jsi ten váš ochránce?" řekl posměšně a já si z hlavy shodila kápi.Věděla jsem, že mě pozná a hned na to se v jeho očích objevilo překvapení a poznání.

,,To není možné.Jak to, že ty?" vítězně jsem se usmála.

,, Ale copak...otče? Myslel sis, že tvůj oheň mě může zabít?" všichni zatajili dech a já si v klidu k němu vykročila.

,,Máš být již dávno stářím mrtvá a navíc jak víš, že jsem tvůj otec?"

,,Tak k té první otázce: máš pravdu, ale jak vidíš nejsem a k té druhé: mám časté vidiny a zrovna dnes ráno, když jsem se probudila, tak jsem měla zrovna dvě.Jedna byla z minulosti, kde jsi byl ty, matka a já těsně po porodu. Hleděla jsem na to jak umírá a jak z posledních sil používá kouzlo, které mě zaklelo do tohohle lidského těla. Ta druhá byla z budoucnosti a byl v ní přesně tento okamžik od chvíli, kdy ses tu krásně uvelebil na zemi až do té doby, kdy jsi poprvé promluvil v lidském řeči." vysvětlila jsem mu.

,,Proč tě ale nezabil můj oheň?!"

,,Protože jsi použil proti mně obyčejný oheň.Ovládáš ještě i temný plamen a ten kdyby si proti mně použil, tak ten by mě zabil, ale tehdy a ne teď."

,,Ale proč tě nezabil?!" sálal z něho hněv.

,,Protože ovládám fialový plamen ptáka Fénixe. Plamen, který byl stvořen tak, že se spojili všechny živly." mluvila jsem velice klidně.

,,Jak si k němu přišla?!Ten přece ovládá jedině pták Fénix!"

,,A já.Má matka ovládala zemi a vodu a ty zase ovládáš oheň a vzduch, takže ze spojení všech živlů vyšel fialový plamen moci.To ale není důležité.Řekni mi proč si mě po tolika letech přišel navštívit?"

,,Slyšel jsem na tebe takové menší stížnosti."

,,Takže Skar žaloval?" hrála jsem překvapenou.

,,Ano, pokud myslíš toho vlkodlaka.Přišel za mnou a já si teď přišel pro tebe - "ani nedořekl, protože jej přerušil  výkřik.

,,Neee." zakřičel Michael za mými zády a když jsem se otočila, uviděla jsem, jak Ďáblovy přeskočil přes hřbet a obraně se postavil těsně přede mě a s děsivým strachem z toho, že by mě ztratil se postavil proti drakovi bez zbraně.

,,Jak se opovažuješ mi stoupnou do cesty, ty bídný lidský červe?!"

,,Nedovolím ti si ji odnést!"zakřičel Michael a to otce již natolik vytočilo, že se napřímil a hruď s krkem mu začaly červenat, ale když otevřel tlamu, tak se červený oheň ihned změnila v černý plamen.Na nic nečekal a vychrlil na Michaela temný oheň.

Zavřela jsem oči, protože jsem mu nemohla pomoci, ale když jsem je otevřela, stál před ním Ďábel a vlastním tělem ho chránil před ohněm. Stoupal ve mně hněv a začaly mi hořet oči a ruce.Vykouzlila jsem kolem sebe ohnivou kopuli a oběhla Michaela s Ďáblem. Před Ďáblem jsem zrušila kopuli a proti svému otci jsem vyslala oheň živlů. Chvíli jsem se přetahovali a poté naráz přestali.

Hleděli jsem si navzájem do očí a za sebou jsem slyšela, že Ďábel Michaela odvedl zpět k davu lidí, kteří teď střídavě hleděli ze mě na otce.

,,Půjdeš se mnou i kdybys nechtěla!" a ďábelsky se rozesmál, protože se nad námi na obloze objevilo snad šest draků, ale mnohem větších než je otec a mnohem silnějších.Obloha mnohem více potemněla a lidi se rozeběhli do svých domovů, až na Michaela a Ďábla.

,,Opravdu se mnou nepůjdeš?"

,,Nepůjdu ani teď."

,,To si být tebou rozmyslím, protože jestli se mnou nepůjdeš, můžeš se rovnou rozloučit s tím tvým polo drakem a tím klukem." trhla jsem sebou a na chvíli byla mimo a nic kolem sebe nevnímala.Rychle jsem se však probudila z transu.Nemohla jsem dovolit, aby zabil Ďábla a Michaela, protože bych ztratila vše na čem mi záleželo.

Můj vztek sílil a již jsem ho nedokázala ovládat.Mé vlasy vzplály a barva těla se změnila v zelenou.Pozvedla jsem ruce i tvář k obloze a nelidsky zařvala.Z té temnoty, která byla na nebi začaly sršet fialové blesky a několik jich zasáhlo i Pány, ale hlavně mi proudily do rukou.V mém těle se začala hromadit obrovská moc, která skoro tak velká, jako moc toho nejsilnějšího z účastněných Pánů.

Blesky přestaly proudit a já tu moc poslala proti Pánům, ale ne všechnu, protože jsem věděla, že se mi bude ještě hodit. Moc spoutala pány do kopule z blesků. Vysávalo jim to sílu neskutečnou rychlostí, ale mně též. Brzy kopuli zničili a všichni se na mě překvapeně podívali, ale já na ně nehleděla.Já se dívala na vyděšeného Michaela. Vlasy a vše ostatní mi přestalo hořet, ale sou zelenou kůži jsem si nechala.

Otočila jsem se na překvapeného otce a řekla jsem.

,,Dobrá půjdu s tebou, ale mám jednu podmínku: Chci se naposledy rozloučit se svými přáteli." otočila jsem se opět k Michalovy a doběhla až k němu a pevně ho objala.

,,Anno..." zlomil se mu hlas.

,,Neboj se. Slibuji ti, že vymyslím způsob, jak se s tebou opět setkat." poté jsem se otočila k Ďáblovy a také ho objala.

,,Dej pozor na Michaela, ochraňuj ho a uč ho stejně jako mě, jak se stát lepším bojovníkem." pustila jsem ho a naposled se otočila na Michaela, který mě popadl do náruče a naposledy mě vášnivě, ale krátce políbil.Po polibku jsem si položila své čelo na to jeho a zašeptala jsem:

,,Je nám předurčeno se ještě setkat.Brzy se opět shledáme a každý z nás bude jiný, ale uvnitř stále stejný." pustila jsem ho a došla k otci.Sklonil se, abych se mohla vyšvihnout na jeho hřbet. Usedla jsem mu na hřbet a již se na Michaela nepodívala.

Otec se vznesl a doletěl k jámě, kterou sem i přišel. Pohlédl na vzdalující se Pány, kteří si sebou vzali i tu temnotu a sám zalezl do jámy, která se za ním sama opět uzavřela.

V jámě byla tma, ale on lezl dál až se doplazil k díře, která však vedla nahoru a ze které šlo vidět světlo. Vyskočil nahoru a objevili jsme se uprostřed sálu s trůnem.Když jsem se podívala na díru byla pryč.Seskočila jsem z jeho hřbetu a za trůnem spatřila nějaký stín.Někdo mi na rameno položil ruku a já věděla, že je to otcova ruka, protože byla pokryta černými šupinami.

,,Už jsi zpět?" řekl stín za trůnem a vystoupil ze stínu na světlo. Tušila jsem, že je to polo drak, protože pravá strana jeho těla byla pokryta šedými šupinami a levý půlka, byla lidská.Byl to muž, ale neměl skoro žádnou moc.

,,Ano synu a přivedl jsem ti tvou sestru." vykročil k trůnu a posadil se na něj. Polo drak se na mě překvapeně podíval a začal si mě prohlížet.

,,Moc na ni nemysli." řekl za mnou mě velice známi hlas. Rychle jsem se otočila a udeřila Skara do jeho lidské tváře pěstí. Ihned jsem se otočila na otce a objevila se i hned u něho.

,,Neřekl si, že máš ještě nějakého potomka!"

,,Klid, já to taky nevěděl." řekl polo drak, který mi nestál ani za to se na něho podívat.

,,Nezlob se, taky jsem ho zplodil před dvaceti lety."

,,Takže ty jsi moje starší setra jo?"

,,Dalo by se to tak říct, ale je mi jen sedmnáct." tázavě se podíval na otce a ten jen pokrčil rameny.

,,Je to i pro mě záhadou.Měla už být dávno mrtvá, protože jsem ji zplodil snad před patnácti staletími." napřímila jsem se, otočila se a odcházela pryč z místnosti.

,,Kam jako jdeš?" zavolal za mnou otec.

,,Jdu do své komnaty." zastavila jsem se a hlavu k němu otočila.

,,Jak ale můžeš vědět kde je?" ozval se polo drak.

,,Pár let jsem tu bydlela." otočila jsem hlavu zpět, protože se ze země zvedl Skar, který se držel za pravou tvář.

,,Za co to bylo?"

,,Za to, že tu teď kvůli tobě trčím se svým otcem, bratrem a s tebou.Uzavřena v podzemí, jako nějaké zvíře v kleci!" rozpřáhla jsem se a dala mu ještě jednu ránu pěstí.Obešla jsem ho a šla jsem k obrovským vratům, které jsem pomocí větru rozrazila a razila jsem si to dlouhou chodbou lemovanou sochami a obrazy různých bytostí.

Po chvilce jsem dorazila k točitému schodišti, po kterém jsem vyběhla nahoru do dalšího patra a poté ještě víš a víš až do té nejvyšší věže, kde byla moje komnata.Rozrazila jsem dveře a poté je za sebou zamkla.Opřela jsem se o ně a zrakem jsem prozkoumala svůj pokoj.

Byl stejný, jako když jsem ho před mnoha lety opustila.Zdi byly nabarveny zelenou  barvou.Pokoji dominovala obrovská postel s nebesy a několik obrovských skříní.K jedné jsem došla a když jsem ji otevřela, byly v ní mé staré šaty.Jedny v zelené barvě jsem vytáhla.Byly to šaty pro malé děvčátko.Tehdy když jsem je nosila, byla jsem ještě opravdu malá.Vrátila jsem je opět do skříně, kterou jsem pak i zavřela.

Došla jsem k vedlejší skříni a v ní byly moje hračky.V další byly zbraně, se kterými jsem se učila bojovat a v poslední bylo nové oblečení v mé velikosti.Byly to samé šaty a tak jsem se v nich dlouho přehrabovala, až jsem našla jedny, které se mi opravdu líbily.Měli zelenou barvu, veliký výstřih do véčka, byly přesně přiléhavé na mé tělo a končili asi v polovině stehen.

Proměnila jsem se opět do lidské podoby a oblékla si šaty.Došla jsem k velikému zrcadlu, u kterého byla i mísa s vodou. Shlédla jsem v zrcadle a posoudila jsem, že vypadám dobře. Otočila jsem se a došla k velikému oknu, které bylo za postelí. Vykoukla jsem ven a spatřila nějakou zeď, asi jeskyně.Vzpomněla jsem si, jak jsem našla v chod do těchto jeskyní a konečně jsem si uvědomila, že jsem vlastně v podzemním paláci, který se vznáší nad obrovským jezerem z temného ohně.

Beznadějně jsem došla k posteli a svalila se na ni.Pokud od sud budu chtít utéct, budu muset nashromáždit hodně moci a zabít všechny tři, jenže to tu budu muset strávit mnoho týdnů či měsíců.