Fantasy příběhy

Bylo těsně před půlnocí a já stále čekala na Michaela, který ale nepřicházel a nepřicházel. Pokusila jsem se spojit myšlenkově s Ďáblem i Derem, ale oba dva mě neslyšeli.

,Anno.Vidím pod sebou v dáli jednoho vlkodlaka jak vleče nějakého muže, který je až moc podobný Michaelovi.'  pověděl mi Ďábel a já se zhrozila.

,Rychle přileť ke mně a pokud je s tebou Der, tak mu řekni, ať je sleduje.' rychle jsem se postavila a došla k oknu a opět přelezla k vedlejšímu oknu, které bylo otevřené a když jsem nakoukla dovnitř málem jsem nadskočila.

Nikdo tam nebyl.

Vytáhla jsem Skarův řetízek s drápem z výstřihu a konečně jsem si vzpomněla kde jsem ho viděla. Den předtím než se Skar ukázal ve vesnici Ďábla napadl vlkodlak a vyrval mu jeden osten, které mu vyrůstali z páteře po délce celého krku a poté i kousek na hřbetě. Jeden mu tam chyběl a tenhle vypadal přesně jako ten, který ztratil.

,,.Já to věděla, že nepatří k dobru." zašeptala jsem si sama pro sebe a rychle jsem se otočila, protože jsem za sebou uslyšela Ďábla. Skočila jsem mu na hřbet a on se rozletěl pryč.

Letěl rychle jako vítr. Za chvíli jsem spatřila pod sebou vlkodlaka, který nesl muže v tlamě a uháněl ke staré vrbě.

,,Michaeli!" zakřičela jsem a vlkodlak se zastavil a pustil toho muže. Ano byl to Michael. Ďábel se pustil střemhlav k zemi a přistál kus od vlkodlaka a Michaela. Rozeběhla jsem se k Michaelovi a poklekla u něho.

,,Co ti to udělal?" podívala jsem se na jeho pokousaná záda a břicho.

,,Anno, uteč." řekl velice slabě.Uslyšela jsem za sebou, že se vlkodlak postavil na zadní a velice hlubokým hlasem řekl:

,,Nepleť se mezi vlkodlaka a jeho kořist Adrianno." postavila jsem se a ve vteřině jsem se proměnila. Tělo a vlasy mi zezelenaly a oblečení zmizelo a nahradila ho popínavá rostlina, která mě tak tak zakrývala.

,,Myslíš si Skare, že se tě bojím?! Pokud ano, tak se opravdu pleteš!." naštval se a vyslal proti mně a Michaelovi kouli z temného ohně.

Rychle jsem se skrčila a vykouzlila za svými zády kamenný štít. Michael na mě překvapeně hleděl a přitáhl mě k sobě, když do kamene narazila Skarova moc a kámen se rozpoltil.

Rychle jsem se otočila a použila na Skara kouzlo, které jej svázalo kořeny s velmi ostrými trny.

,,Ďáble!" Zavolala jsem na něho a on přiklusal ke mně. Zvedla jsem Michaela do náruče a posadila ho k Ďáblovi na hřbet.

Slyšela jsem tlukot jeho srdce a byl tak pomalý, že muselo každou chvílí vypovědět službu. Přiložila jsem ruku k Michaeloví ráně na břiše a ve dlani se mi objevila růžová čirá moc, která mu ihned zranění uzdravila a poté to samé i se zády.

,,Ďáble, odvez Michaela domů a nepouštěj jej z očí. Nechoď mě zachraňovat i kdyby mi šlo o život, protože tak to je i teď. Jeď a nedovol mu, aby mi šel na pomoc." a ještě jsem mu v mysli řekla: ,,Ochraň ho i kdyby ti šlo o život. Já si tady poradím a poté se opět shledáme. Chvíli lítej po obloze nad námi, ať Michaela alespoň trochu přesvědčím a poté jej odvez domů."

,,Anno! Co to děláš? Pojeď se mnou. Já tě nechci ztratit!" a po tváři mu ztekla slza.

,,Neboj se o mě. Proti němu mám mnohem větší šanci než jsi měl ty." usmála jsem se a otočila se již k nim zády a čelem ke Skarovi, který se právě osvobodil z mého kouzla a zařval nelidským skřekem. Ještě jsem vzhlédla na nebe, kde jsem spatřila Ďábla a Michaela.

Pohlédla jsem opět na Skara, který se hnal proti mně. Odskočila jsem stranou, ale ne dost rychle a tak mě drápy zaryl do levé ruky. Jen jsem stiskla zuby a otočila se opět k němu.

,,Co sis jako myslel? Že když zabiješ Michaela, tak se ti poddám?" řekla jsem velice mocným hlasem.

,,Ano přesně to, protože on je jedinou překážkou mezi námi a já ji chci odstranit." řekl hlubokým hlasem.

,,A to jako proč? Neříkej, že ty city, které si ke mně tak hrál jsou teď omylem skutečné?" napřímila jsem  se.

,,Michaelovi to došlo taky. Ano miluji tě."

,,Teď není moc vhodná doba mi to říkat."

,,Ale ano je. Ty jsi mi odhalila své tajemství a já tobě to své." ušklíbl se a nebo to tak vypadalo.

,,Jenže to má háček."

,,Jaký?!" zeptal se naštvaně.

,,Já nechci být pod nadvládou mužů!" a vyslala proti němu ohnivou kouli, kterou ale hladce odrazil, protože to byl jen a pouze obyčejný oheň.

,,Čekal jsem tedy něco víc." a opět se tak zvláštně ušklíbl.

,,Ďáble už leť pryč. Nechci aby znal mou opravdovou moc." ihned byli pryč a já dovolila ohni, který se ve mně skrýval, aby vyšel na povrch.

Mé vlasy vzplály fialovým ohněm a mé zuby a nehty se změnily v tesáky a drápy. Ve dlaních mi zahořel fialový plamen, který se mi plazil po rukách až k loktům, ale nejhorší byly ty oči, které pláli fialovým ohněm a ani vlkodlak se do nich nezvládl dívat, protože ty oči byli ještě víc kruté, než ty jeho.

,,Pořád se chceš se mnou rovnat?! Nedokážeš se rovnat s něčím více temným než jsi ty sám!" zařvala jsem nelidským hlasem, který rval ušní bubínky.

,,Velice pěkné představení, ale teď dost řečí a radši se mi předveď jak jsi mocná. Má lásko." zavrčela jsem a rychlostí světla jsem se ocitla těsně před ním a tak rychle, že by to lidské oko nepostřehlo jsem Skara spálila na hrudi. Sice výškově byl dvakrát takový jako já, ale já měla mnohem větší moc.

Zavil bolestí a vzbouřil se v něm tak obrovský hněv, že zapomněl na lásku a střemhlav se proti mě pustil. Náš souboj byl tak rychlý, že jedině bytost jako jsme mi, by mohla náš souboj pozorovat. Skar byl též velice rychlý.

Sice jsem mu udělala veliké spáleniny, ale jemu se rány i hned hojili. On mě několikrát velice hluboko řízl nebo škrábl drápy či tesáky a to se mi zahojí nejméně za týden.

Má ohnivá podoba mi bere velice energie a síly, takže jsem se nakonec musela proměnit zpět do zeleného já. Čehož využil Skar a jednou svou tlapou mě chytil pod krkem a odhodil mě na padesát metrů vzdálený strom.

Velice prudce jsem narazila zády do kmene stromu a poté se skácela na zem do trávy.

Skar si dával na čas a šel ke mně velice pomalým krokem.Když jsem se snažila opět postavit, zařvala jsem bolestí a tím mu vykouzlila na tlamě úsměv, až vycenil tesáky.

Velice pevně jsem stiskla zuby a za velikého úsilí se nakonec zvedla.Měla jsem asi deset zlomených žeber a levou lopatku. Tak tak jsem se držela a Skar stál hned u mě a za krk mě přirazil ke stromu.

Byla to stará vrba.

,,Tak do je nakonec silnější?"

,,Stále já, protože když se podíváš mám mnohem vetší auru než ty." zavrčel a zpevnil sevření.

,,Dnes se mi odevzdáš! Ať chceš či nechceš!" zavrčel a jednou tlapou mi přejel po mém nahém boku.

,,To radši zemřu, než abych se s tebou vyspala!" a plivla jsem mu na tu jeho vlčí hlavu. Velice se naštval a chtěl mě praštit, ale neměl do čeho, protože jsem se vžila do stromu a stala se jeho součástí.

Skar jako pomatený začal škrábat po celém kmenu a několikrát mě i poškrábal.Cítila jsem bolest toho stromu a tak jsem sebrala všechnu zbylou sílu k tomu, abych se vrátila opět do svého těla a ihned se stala rychlostí.

Nechtěl ji tu nechat, ale musel. Neměl na vybranou.

Díval se na bojiště pod sebou a tekli mu slzy po tvářích.

Toto nikdy v životě nechtěl vidět. Nevěděl co se to stalo s Annou. Její podoba se změnila. Něco ji nejspíš ovládlo.

Doufal, že toto vše e jen noční můra, ze které se každou chvílí probudí, ale nejspíš se mílil.

Toto byla skutečnost.

Opravdu jej napadl vlkodlak, který jej chtěl dokonce i zabít a opravdu jej chránila Anna, která nakonec zezelenala jako nějaká rostlina.

Co se to jen kolem něj děje?

Viděl jak ji drápl a ona to vůbec nevnímala a poté poslouchal celý jejich rozhovor, ale sotva skončil a jí se v ruce objevila ohnivá koule se Ďábel rozletěl k vesnici. Teprve teď si uvědomil, že letí na tvorovi, kterého považoval za velice dobrého koně, ale teď se ukázalo, že vlastně kůň ani není.

,,Co jsi vlastně zač?" řekl nahlas.

,,Jsem dračí kůň." odpověděl mu Ďábel v mysli.

,,Co to je?" řekl překvapeně.

,,To jsem já, Ďábel. Umím mluvit, ale pouze v mysli. Sice ses neptal přímo mě, ale já ti odpověděl."

,,Takže dračí kůň jo?"

,,Ano. Jsem králem koní a jsem z poloviny kůň a z poloviny drak. Jsem jediný svého druhu a taky jediným zůstanu."

,,Kde tě Anna našla?"

,,Ona mě nenašla. To já jsem našel ji."

,,Takže mi opět lhala." řekl sklesle.

,,Ano, ale kdyby nemusela, tak by to nedělala." jakmile domluvil přistál na zemi a změnil se opět v koně. Šel již krokem, protože jsme vešli do vesnice.

,,A proč si ji hledal a nakonec s ní zůstal?" zeptal se zvědavě, ale ne proto, že by byl zvědavý, ale proto, že chtěl znát pravdu a ne jen tu lež, kterou mu Adrianna celou tu dobu říkala.

,,Hledal jsem ji celý život, takže několik tisíciletí a hlavně jsem ji hledal, protože jsem to měl za úkol."

,,Co je vlastně zač?"

,,Tohle ti může říct jen ona sama a pokud ti to řekne, tak to bude jako kdyby udělala rovnou sebevraždu."

,,Proč zrovna sebevraždu?"

,,Protože tím si proti sobě a proti tobě vzbouří její Pány, na které nestačí ani ona sama."

,,Co je to za Pány?"

,,Bytosti, o kterých by se ti ani nezdálo. Bytosti tak kruté, že sotva jejich přítomnost zabíjí a ten jejich pohled. Jednou v životě jsem potkal toho nejslabšího a málem jsem zemřel a to mám velice odolnou kůži draka, která je neprostupná a když mě někdo zraní, tak se mi to ihned zahojí, ale Anně se zranění hojí mnohem pomaleji  než mně, ale rychleji než lidem. Její Páni nejdou zabít." už došel k jeho domu a Michael seskočil z jeho hřbetu.

,,Tak to musí být hrozné." koukal se do klidných očí Ďábla a ten najednou sebou trhl a hlavu natočil směrem ke staré vrbě. Když se na něho podíval v očích měl strach a bolest.

Vyděšeně se podíval na Ďábla a již se chystal, že se rozeběhne ke stájím pro svého koně, ale Ďábel mu zastoupil cestu.

,,Co to děláš? Myslíš si, že jsem tak blbý a nedojde mi, že když se podíváš směrem ke staré vrbě, kde jsme nechali Annu a že v tvých očích uvidím bolest a strach, tak se ji nevydám na pomoct? To teda vydám. Ať je Skar vlkodlak či není!" chtěl Ďábla obejít, ale ten se mu opět postavil do cesty a výhružně se napřímil.

,,Nikam nepůjdeš! Mám za úkol tě chránit a nepoužila na tebe svou nejdražší moc, aby jsi zemřel! Použila ji, aby jsi žil! Zůstaneš tady a budeš mě poslouchat! Nechci ti ublížit a být tebou se proti mě moc nestavím. Jsem mnohem mocnější než jak vypadám!" zazněl mu v hlavě neskutečně uši drásající hlas.

,,Já ji ale miluji a když tady musím zůstat, tak mi to rve srdce z těla." říkal zoufale a po tvářích mu steklo pár slz.

,,Michaeli, kdybych nedostal za úkol tě tu držet a nepustit tě za ní, ani bych od ní neodletěl. Ani já sám ji nesmím letět na pomoc, protože mi to zakázala. Jsem s ní neustále spojen a cítím její bolest a kdyby zemřela cítil bych to a já bych padl též k zemi mrtvý."

,,Ty bys ji nechal zemřít?" řekl nešťastně.

,,Nenechal, ale ona mi nakázala, že i kdyby měla umřít, tak ji mám nechat." řekl nešťastným hlasem. Michael to již nemohl snést a objal Ďábla kolem krku a on svou obrovskou hlavu položil na jeho záda.

Ďábel zvedl hlavu a zpozorněl.

,,Oba dva jsou velice blízko." vymanil se z jejich obětí a podíval se Michaelovi do očí.

,,Můžeš jít za Annou k ní do pokoje. Je v pořádku." již se otočil, ale Michael se jej ještě zeptal: ,,Kam jdeš?"

,,Jdu si se Skarem vyřídit, takový starý spor." proměnil se v dračího koně, sklonil hlavu a ukázal řadu ostnů, kterou měl na krku. V pravidelné řadě bylo jedno prázdné místo.

,,Než přišel sem do vesnice, vyrval mi jako vlkodlak jeden osten a já mu to chci oplatit. Sice ten osten má teď v držení Anna, ale já mu to hodlám oplatit." rozběhl se a vzlétl do tmy, takže Michaelovi za chvíli zmizel z dohledu. Na nic nečekal a rozeběhl se k hostinci.