Fantasy příběhy

Vstávala jsem velmi brzo. Ještě před východem slunce.

Chodila jsem, nebo spíš belhala se v pokoji sem a tam a přemýšlela jsem, jak svou nohu opět napravit.

Vyznala jsem se v rostlinách, ale žádná rostlina mě ne a ne napadnout.

Najednou se mi vybavila vzpomínka na včerejší den.Na ten okamžik s Derem. Jak mě volal o pomoc.Jak jsem ho našla v kaluži krve a se stíny a jak jsem ho poté nesla v náruči a chtěla ho zachránit s pomocí té rostliny.

Ano, jedině ona mi zase vrátí nohu do provozu.

Dobelhala jsem se ke skříni a přehrabávala se v oblečení. Oblékla jsem si košili s roztrhanými rukávy v černé barvě a k ní jsem si oblékla černé kraťasy.

Po chvíli jsem se již belhala ze schodů dolů. Doklopýtala jsem k pultu pro papír a tužku.Naspala jsem na papír vzkaz:

Pro Michaela

Pokud mě budeš hledat, tak nejsem v pokoji,

ale jsem u vodopádu. Léčím si tam odřeniny

a umrtvenou nohu. Nedělej si o mě starosti

jsem v pořádku a snažím se k sobě chovat

o něco líp než včera.

Tvoje ,,Krasavice" Adrianna. :D

Papír jsem ještě přeložila a navrch napsala opět Pro Michaela.

Belhala jsem se ke dveřím a když jsem vyšla, mou tvář osvítil první paprsek světla.Dlouze jsem zahvízdala a po chvilce ke mně přiběhl Ďábel.

,Doufám, že ti je již lépe.'

,Ano, je. Potřebuji k vodopádu. Chci totiž něco zkusit.' nasedla jsem na něho a on se rozeběhl.

U vodopádu jsme byli do chvilky. Ďábel mě dovezl až k rudé květině. Utrhla jsem jeden květ a seskočila na zem.

Rychle jsem posbírala ještě několik rostlin a v rukou je všechny pracně rozdrtila a umíchala z nich zelenou mast s červeným nádechem. Nespěchala jsem a tak jsem rostliny drtila snad dvě hodiny.

Když jsem s mastí byla spokojená, rozetřela jsem ji po celé noze a poté si lehla do trávy. Hleděla jsem na kytku, kterou jsem držela v rukou a podrobně ji prozkoumávala.

Měla modrou barvu. Odstín modré se velice měnil, ale když jste si ji pořádně neprohlédli, přišla by vám jako jednobarevná obyčejně modrá kytka, ale to byla lež. Střed měla bílý a okvětní lístky ji od středu ze světle modré přecházely v tmavě modrou a když jste hleděli jen na střed, přišlo vám, že ta kytka hoří modrými plameny.

Na levou nohu mi přistál orel. Cítila jsem jeho drápy, kterými se držel.

No počkat, já cítím toho orla ne levé noze!

Posadila jsem se a natáhla k orlovi ruku. Přeskočil mi na něj a já zahýbala levou nohou.

Mohla jsem s ní opět hýbat!

Koukla jsem se na orla. Měl velice bystrý pohled, který měl i můj bratr vlk a měl úplně stejné oči.Ne to nebyly úplně stejné oči, to byly jeho oči.

,,Dere..." zašeptala jsem a on roztáhl křídla a v mysli jsem uslyšela jeho hrubý hlas.

,,Sestro, jsem to já. Vrátil jsem se k tobě. Měl jsem pravdu, že se ještě setkáme." svého bratra bych poznala kdykoliv.

,,Tak ráda tě opět vidím." usmála jsem se zářivým úsměvem.

,,Já tebe taky. Je to trochu změna umět létat."

,,Moc se ti omlouvám, že jsem tě nezvládla zachránit." poklesla mi hlava.

,,Ne Anno, ty za to nemůžeš. Nikdo by mě nestihl zachránit."

,,Ale já jsem měla, měla jsem to nařízený a když jsem tě nezvládla ochránit, tak jsem se za tebe musela pomstít."

,,Co jsi udělala?" zeptal se zděšeně.

,,Zabila jsem ty zplozence pekla. Všech sedm, kteří tě zabili a Ďábel vyřídil asi pět zbylých, kteří - " ani jsem nedokončila větu, když v tom jsem uslyšela dusot kopyt, který byl již velice blízko.

Blížil se vysoký hnědák a věděla jsem, že to je Skar a ne Michael. Postavila jsem se a Der mi přelétl na levé rameno.Zaujala jsem nebojácný postoj se zdviženou hlavou.

Skar zastavil s koněm kus přede mnou a pohlédl na mě se zdviženým obočím.

,,Jak si mě našel?" zeptala jsem se podezíravě a všimla jsem si v dálce koně, který k nám mířil tryskem. Byl to hnědák a já věděla, že je to Michael.

,Dere. Prosím tě běž sledovat Michaela nebo-li toho jezdce tam za Skarem. Ochraň ho kdyby to bylo nutné.'

,Neříkej, že ses nám zamilovala?' dělal si ze mě srandu.

,On je jako můj bratr. Ty dobře víš, jak je to s tou mojí láskou.'

,Však já vím.'  přešlápl z jedné nohy na druhou, roztáhl křídla a vzlétl. Skar mě jen pozoroval s pobaveným výrazem, ale hned se změnil ve velice přísný.

,,Odpovídat mi nebudeš?!" štěkla jsem na něho.

,,Co si to měla za kámoše?" řekl posměšně. ,,Další tvůj bratr?"

,,To byl můj vlk. Jeho duše se převtělila!" štěkla jsem mu již do obličeje, protože teď stál těsně přede mnou a teď mi se smíchem ovinul ruce kolem pasu a těsně si mě k sobě přivinul, ale já ho kolem krku neobjímala. Mé ruce zůstali podél mého těla.

Na krátký okamžik jsem kus od nás v lese spatřila Michaela, ale po chvilce se ukryl v křoví.

,,Copak koťátko. Ty se na mě zlobíš?"

,,Ne, ale chci vědět, jak si mě našel?"

,,Jo tohle. No našel jsem nějaký vzkaz určený někomu jinému než mě, ale neodolal jsem nepřečíst si ho a tak jsem zjistil, kde jsi." pokrčil rameny.

,,Jak ses mohl opovážit přečíst si vzkaz, který jsem napsala Michaelovi?"

,,Protože tam nebyl dopis pro mě."

,,Ty sis žádný dopis ani nezasloužil."

,,A to proč ne?"

,,Protože včera když mi bylo nejhůř jsi zmizel, ale Michael zůstal."

,,Cože?Jak on mohl zůstat?" řekl naštvaně.

,,Když tě viděl přijet do vesnice, rozjel se za mnou a kde si byl vůbec ty?"

,,Měl jsem zrovna něco na programu." řekl nevinně.

,,A to bylo jako co? Nějaká děvka, která souhlasila, že se s tebou vyspí?"

,,Pokud chceš o svých sestrách mluvit jako o děvkách tak máš pravdu. Vyspal jsem se s nimi." řekl darebácky.

,,A co si jako myslíš? Že mi řekneš, že ses vyspal s mými sestrami a já ti hned skočím do náruče, abych nebyla o moc pozadu než sestry? Nebo abych jin záviděla?" byla jsem celkem naštvaná, ale hněv jsem se snažila ovládat.

,,Něco takového." přikývl.

,,Tak to ses velice spletl, protože já nejsem jako sestry."

,,Ale no tak, co udělal Michael, že mu píšeš, že jsi jeho krasavice?"

,,Nic neudělal. Já a Michael jsme dobří přátelé a děláme si ze sebe srandu různými přezdívkami."

,,Tak co mám udělat já, aby ses se mnou vyspala."

,,Nic, protože já se s tebou jen tak nevyspím. Ten komu se poddám, si to bude muset zasloužit." řekla jsem se šibalským úsměvem. Daroval mi darebácký úsměv, ze kterého šlo vyloudit, že mě políbí.

Hned poté co jsem si to uvědomila se ke mně naklonil a políbil mě. Ovinula jsem mu ruce kolem krku a vyšla mu vstříc.

Byl to divoch, takže z polibku udělal velice divokou hru. Rukama mi klouzal po bokách a nakonec mi s nimi zajel i pod košili.

Po chvilce kdy mě rukama hladil po břiše a zádech vyndal ruce zpod mé košile a u krku mi rozepnul jeden knoflíček a poté ještě jeden. To už na mě bylo moc a odtrhla jsem se od něho a o pár kroků odstoupila.

Opět jsem si zapnula knoflíčky a pohlédla na roztouženého Skara.

,,Říkala jsem ti, že ten s kým se vyspím, tak si to bude muset zasloužit." usmála jsem se a vykročila směrem k Ďáblovi, který se pásl u lesa.

,,Adrianno, kam jdeš?"

,,Jdu si pro koně a pak jedu do vesnice."

,,Pojedu s tebou."

,,Moc dobře víš, že s Ďáblem nedokáže tvůj kůň držet krok a navíc musím jít tátovi pomáhat v kuchyni a tam nebudeš moct být se mnou." kráčela jsem dál.

,Ďáble jdi do lesa a sleduj Michaela. Musíš ho zastavit.'  řekla jsem v mysli, protože jsem spatřila, jak se Michael zvedá, otáčí se a mizí v lese, směrem ke staré vrbě.

Po chvilce jsem uslyšela jak Skar nasedl na svého koně a rozjel se k vesnici.

Rozeběhla jsem se do lesa, ve kterém jsem se cítila ještě lépe než ve svém pokoji. Přeskakovala jsem přes keře a pařezy a podklouzávala se pod velikými spadlými kmeny.

,Pospěš si, dlouho ho již neudržím.' zazněl mi v hlavě Ďáblův hlas.

Přeskočila jsem ještě dalších pár keřů a pařezů a za spatřila jsem na malé mýtince stát naštvaného Michaela a před ním rozkročeného Ďábla ve výhružné pozici, který jakmile mě spatřil odběhl si někam do lesa.

Michael mě uslyšel a otočil se na mě.

,,Takže jen přátelé jo? Já myslel, že jsme tu hranici již překročili a jsme něco víc!" řekl naštvaně.

,,Michaely, ty to nechápeš."řekla jsem jemně.

,,A co jako nechápu!? To že jsi mě líbala jen proto, že mě tě bylo líto!? A že miluješ nějakého Skara, který si v pohodě spí s tvými sestrami?!" už na mě křičel.

Měl na to právo.

,,Ne, Michaely, já nemiluji nikoho z vás a už vůbec ne Skara. Já nejsem schopna někoho milovat."pomalu jsem šeptala.

,,Každý je přece schopný někoho milovat." řekl nechápavě.

,,Až na mě a to právě nechápeš a nikdy bys to chápat neměl." říkala jsem stále s ledovým klidem.

,,Anno, omlouvám se."

,,Měl si právo na mě křičet. Měl si právo si na mně vylít svůj hněv."

,,Máš zdravou nohu." řekl užasle a na rameno mi přistál Der.

,,Ano, mám a trvalo by mi velice dlouho, než bych si toho všimla, ale protože se objevil Der" ukázala jsem na orla ,,tak jsem si toho všimla velice brzy." všimla jsem si jeho nechápavého pohledu, který upíral na Dera.

,,Derova duše se převtělila, protože jeho tělo pozřela příroda." řekla jsem na vysvětlení.

,,Potřebovala bych namazat spáleniny, ale nemám tu mast a ještě bych si ublížila.Nechtěl bys mi je namazat?" jen přikývl a již naskočil na svého koně.

Dojel s ním až ke mně a natáhl ke mně ruku, aby mi pomohl k němu do sedla. Přijala jsem ji a nasedla s jeho pomocí do sedla. Chytil si otěže do obou ruk a tak mě objímal a chránil, abych nespadla.

Pobídl koně do kroku a pomalu jsme vyjeli z lesa, za kterým jsme přidali nejdřív do klusu a poté do cvalu. Vítr mi rozfoukával vlasy a já slastí zavřela oči a hlavu krapet zaklonila.

Po chvilce kdy jsem se nechala unášet rychlostí jsem otevřela oči, ve kterých mi hořel plamínek divokosti. Tu touhu jsem zahnala, protože bych tím dostala Michaela do nebezpečí. Zpomalili jsme do klusu a vjeli do vesnice a mířili si to ke stájím.

Tam jsem seskočila ze sedla a pomohla Michaelovi odvést jeho hřebce do boxu a tam ho odstrojit a vyhřebelcovat.

Brzy jsem byli hotovi a vyrazili jsme k hostinci.

Když jsme šli kolem dveří, které vedli do Skarova pokoje, uslyšeli jsme poťouchlý dívčí smích.

,,Další jeho oběť." zašeptala jsem Michaelovi do ucha.

,,Ten hlas mi je velice povědomý." poznala jsem hlas jeho sestry, ale nechtěla jsem, aby byl naštvaný a tak jsem ho vzala za ruku a odvedla ho k sobě do pokoje. Tam jsem mu podala mast a on mi opět začal mazat spáleniny, které byli skoro již zahojené.

Měl velice zamyšlený výraz.

Po chvilce mi domazal rány a seděli jsme potichu bez mluvení a jen jsme si koukali do očí.

Najednou se od vedle ozval výkřik.

,,Ségra, ale ne." řekl vyděšeně Michael a velmi rychle vstal a vyběhl z mého pokoje. Byla jsem hned za ním, když rozrazil dveře od vedlejšího pokoje, kde byla skoro nahá patnáctiletá Miriam - nebo-li Michaelova mladší sestra a polonahý Skar, který se jí snažil dostat takzvaně ,,pod sukni".

Michael vlítl do pokoje a udeřil Skara pěstí do tváře, až se z toho skácel na zem. Já stála hned u vyděšené Miriam a objala jsem ji.

Celá se třásla.

,,Neboj se. Jsme tu u tebe a já a tvůj bratr tě ochráníme." šeptala jsem ji do ucha a dívala se na Skara, který se zvedal ze země.

,,Co si o sobě jako myslíš?! Že si sem jednou přijdeš do vesnice a hned tu ojedeš jako třetí holku moji sestru?!" a už se napřahoval k další ráně, ale já jsem zakročila a dala Miriam do náruče Michaelovi a postavila se před naštvaného Skara.

,,Co jsi ji udělal?!" řekla jsem naštvaně.

,,Nic. Sama se mi nabídla, že se se mnou klidně vyspí, ale poté začala protestovat a strašně křičet a nešlo ji nijak umlčet!" za sebou jsem uslyšela jak se Miriam hlasitě rozplakala a jak ji Michael konejšil.

,,Jsi hnusák!" štěkla jsem mu do obličeje a posbírala jsem na zemi její oblečení a ustrojila ji.

Nakonec jsme ji s Michaelem vyvedli z pokoje a nechali tam Skara samotného.

,,Odveď svoji sestru domů a předej ji své matce." políbila jsem je oba na tvář a popřála jim dobrou noc, ale než oba dva odešli, ještě jsem Michaelovi zašeptala do ucha:

,,Ještě přijď ke mně do pokoje. Potřebuji ti něco říct." jen přikývl a vedl sestru ke schodům. Já se otočila a šla k sobě do pokoje a postavila se k otevřenému oknu a vykoukla ven, kde již byla tma a na nebi svítily hvězdy a měsíc.