Fantasy příběhy

Po dni stráveném s kluky jsem šla domů, nebo-li k Hostinci u Krasavice. Když jsem vstoupila, narazil jsem na své dvě sestry.

Byla to dvojčata. Obě dvě byly úplně stejné. Středně vysoké postavy, s ničím speciálním. Měly tmavě hnědé vlasy po ramena, stejně tak i tmavě hnědé oči.

Sdělily mi s ďábelským úsměvem, že se mnou chce mluvit otec.

Nikdy jsme se neměli zrovna v lásce, hlavně ony ne mě, protože mi snad vše záviděli. Byly stejné jako jejich matka.

Došla jsem do kuchyně, kde otec zrovna vařil nějaké jídlo, které si objednal muž v kápi, který seděl u stolu.

,,Co jsi dnes celý den dělala, že jsi nebyla v kovárně?" zeptal se mě aniž by mě pozdravil a podíval se na mě s pozvednutým obočím.

Byl to oplácaný muž Vyšší postavy, ale přes to byl o půl hlavy nižší než já. Na sobě měl zástěru mastnou od jídla a nebo od svých tmavých, krátkých vlasů, které si již velice dlouho neumyl.

,,Byla jsem u potoka s kluky. Koupali jsme se, závodili na koních, cvičili jsme na dnešní večer a trochu jsme si i zabojovali s meči." pokrčila jsem rameny a dívala se na něj s neutrálním výrazem.

Neměla jsem ho v oblibě, ale zase byl lepší než jeho žena a jeho povedé dcerušky.

Svým způsobem byl fajn, i když byl dost přísný a taky trochu divný.

,,Ty ses koupala s kluky? Ne že mi za devět měsíců oznámíš, že jsem dědek. Když tak s Michaelem, jasný?!" otočil se na mě přísně. Podle něj byl pro mě jediný vhodný Michael a že i ten byl pod moji úroveň.

,,Já jsem se s nimi nevyspala. Jsme jen přátelé nic víc." řekla jsem klidně a trochu jsem se usmála. Na co jen ten můj otec sakra myslí?

,,V to doufám. Vím, že dnes zahajuješ oslavu, takže tam můžeš jít, ale jakmile oslava skončí budeš tu a již budeš natáčet pivo, protože všichni budou mít určitě žízeň!" řekl přísně, protože mu bylo jasné, na co se budu chtít zeptat.

,,Ano budu tady." odpověděla jsem s úsměvem na tváři a vyběhla jsem z kuchyně.

Schody jsem vzala po dvou a vlítla jsem do svého pokoje.

Otevřela jsem skříň a začala se přehrabovat ve věcech. Vzala jsem si černé tílko, ze kterého mi šlo vidět hubené břicho a k tomu jsem si vzala černé mini kraťasy.

Vlasy jsem si rozčesala a svázala gumičkou vysoko na hlavě. Culík mi sahal až pod zadek.

Zatočila jsem se před zrcadlem a vyběhla opět z pokoje, ale schody jsem přeskočila saltem, až se mě lekl muž v kápi, který zamyšleně hleděl z okna.

Nevšímala jsem si toho a pokračovala jsem v běhu ke dveřím a poté na náměstí, kde již starosta zahajoval každoroční proslov a já to tak tak stihla na pódium, kde již čekali přichystaní kluci.

Vyskočila jsem na pódium a postavila se před kluky, kteří začali luskat do rytmu písničky a já začala zpívat a k tomu tančit.

Všichni, které znám mi říkají, že umím neskutečně nádherně zpívat a tančit, ale já si to tolik nemyslela.

Kluci můj tanec velmi dobře doplňovali a já si to užívala.

Hleděla jsem mezi lidi a zahlédla jsem i muže v kápi, jak se baví s kovářem - mým učitelem. Učila jsem se totiž kovářem a velice dobře mi to šlo.

Cítila jsem na sobě pohled toho neznámého muže a hned jsem věděla, že je to kovářův syn, protože měl úplně stejný postoj, stejně silný pohled a stejně držel své tělo.

Začala jsem si všímat, že Michael si trochu změnil taneční kroky, protože se začal hýbat podobně jako já. Co nejvíce se mě dotýkal a ukazoval tak ostatním kluků, že jsem jeho, ale to nebyla pravda.

Ach jo.

Udělala jsem něco co nečekal - postoupila jsem v před a udělala jsem salto vzad a ve vzduchu se otočila, takže když jsem opět dopadla na zem, tak jsem stála proti němu a tak jsem zakončila píseň.

Všichni začali tleskat jako divý a já se i s kluky poklonila a odešla z pódia.

,,Byli jste úžasní." pochválila jsem je. Potřebovali pochválit a povzbudit.

,,Ale ne lepší než ty."

,,To není pravda."

,,Byla jsi prostě nej a my na tebe nemáme ani kdybychom byli anděli." řekl Michael a objal mě kolem pasu. opět si mě k sobě přivinul.

,,O tobě ani nemluvím. Co to mělo znamenat ta změna?" spražila jsem ho pohledem.

,,To bylo takové vylepšení." nevinně se usmál.

,,Jak pro koho." oplatila jsem mu úsměv a vymanila se mu z náruče.

Poté jsem odešla mezi lidi abych se podívala na ostatní vystoupení, než začne opět moje.

Všichni mi chválili jak se nám vystoupení povedlo, až jsem došla ke svému učiteli.

Dlouho jsem se s ním neviděla, protože odcestoval někam za hory, do míst, která já neznám.

,,Ahoj Adrianno." pozdravil mě svým hlubokým hlasem. Na jeho staré tváři se objevil úsměv a na jeho obličeji se objevilo ještě víc vrásek.

,,Dobrý večer, mistře." lehce jsem se mu uklonila, protože tak se zde zdravili starší lidé.

,,Doufám, že ses mi postarala o kovárnu." usmál se a zadíval se mi do očí. Pohled jsem mu oplácela.

Měl krásné zelené oči, takové zvířecí plné divokosti.

,,Ano postarala." pohlédla jsem na toho druhého muže v kápi.

,,A já starý hlupák. Zapomněl jsem ti představit svého syna Skara. Skare tohle je můj učeň Adrianna." ukázal na mě ,,A Adrianno, tohle je můj syn Skar." a ukázal na muže v kápi, který si shodil kápi na ramena a podal mi ruku, kterou jsem přijala a potřásli jsme si rukama.

,,Moc mě těší." řekla jsem.

,,Mě též. Takže ty se učíš u mého otce kovářem?" povytáhl jedno obočí.

Muž byl velmi krásný až pohledný. Byl vysoký tak přes 190 centimetrů, měl velmi široká ramena a velmi svalnaté ruce a hruď. Vlasy měl krátké a černé a padaly mu do očí, které měl zvláštně šedé.

,,Ano. Velmi mě to baví."

,,Tak to musíš mít celkem sílu."

,,To teda mám. Co se stalo, že jsi zavítal sem k nám do vesnice?"

,,No otec mě požádal, abych tady učil jeho učně, protože je prý už na to aby tě něco naučil již velmi starý. Tak jsem to vzal. To vystoupení se ti velmi povedlo. Máš boží hlas a ty pohyby. Jen ten kluk byl celkem směšný. Ty sním chodíš?"

,,Děkuji za ty pochvaly, jo a s tím klukem nechodím. Jsme spolu pouze přátelé. Ten kluk byl Michael a tak dával najevo všem klukům, že jsem jeho, ale to není pravda, teda z mé strany ne." usmála jsem se.

,,Ani se mu nedivým, že se mu líbíš, protože jsi opravdu moc hezká."

,,Bohužel ano a to mě velmi štve."

,,To já jsem na tom stejně."

,,Opravdu?" přikývl.

,,Ráda bych se tady s tebou bavila dál, ale vystoupení mě další čeká, takže zatím ahoj." zamávala jsem mu a rozeběhla jsem se zpět k pódiu, kde již na mě čekali kluci.

Zvláštní muž. ze Skara totiž sálala taková zvláštní moc a ty jeho divoké a hladové oči.

,,Co to bylo za chlapa?" zeptal se Michael.

,,To je kovářův syn Skar. Bude to můj nový učitel, takže jsme se již seznámili." odpověděla jsem s úsměvem, protože jsem si všimla Michaelova pohledu.

Byl naštvaný.

,,Koukal na tebe jako na jídlo."

,,Taky jsem si všimla, ale o mě si nemusíš dělat starosti. Dám si na něj pozor." zakřenila jsem se. ,,Radši se už připravte, protože dnes budeme mít ještě několik vystoupení a nějaké rozptylování by znamenalo chyby."

Vstoupila jsem opět na pódium a postavila jsem se na své místo - se skříženýma rukama a pravím bokem k divákům a úplně stejně jen obráceně se ke mě postavil zády Michael a tak jsme zahájili další naše vystoupení.

Poté se tancovalo a zpívalo až dlouho do noci.

 εїз 

o pár hodin později:

Po skončení oslav jsem uháněla do hostince, kde jsem začala točit pivo, protože se celá místnost zaplnila lidmi, kteří se chtěli najíst a nebo chtěli pivo. Mé sestry přijímali objednávky, já natáčela pivo a otec vařil pokrmy, které si lidé objednali.

To byl najednou fofr.

takto plný hostinec byl vždy jen při nějakých oslavách.

Sestry již nezvládali odnášet objednávky a tak jsem jim musela pomoct a zrovna na mě vyšel stůl, kde seděla známá parta kluků. Už si objednali čtvrté pivo, takže už byli celkem opilí.

,,Kotě, pojď si k nám sednout." zavolal na mě Michael a culil se.

,,V to nedoufej. Jste opilí a já musím pracovat." řekla jsem a před každého jsem položila korbel piva.

Už jsem chtěla jít, když v tom mě Michael chytil kolem pasu a posadil si mě na klín. Snažila jsem se mu vymanit, ale držel mě pevně.

,,Ale ni tak, kotě. Tobě se u mě nelíbí?" zajel mi prsty pod tílko.

To již teda přehnal.

Na malý okamžik jsem zahlédla Skara jak se zvedá a jde směrem ke mě.

Nechtěla jsem abych vypadala jako normální holka, která se nedokáže ubránit klukovy a tak jsem Michaela prudce udeřila loktem do žeber co největší silou.

Ucítil bolest a tak mě pustil a já se na něho vztekle otočila:

,,Nedovoluj si na mě. Moc dobře víš, že nemáš právo." otočila jsem se a odešla opět za pult, u kterého seděl Skar. Zamyšleně na mě hleděl a já mezitím natáčela další piva.

Sem tam jsem se na něho podívala, ale vždy jsem opět pohled stočila ke své práci.

Stále měl na sobě černý dlouhý plášť, pod kterým měl černou košili, kalhoty a meč u pasu.

,,Potřebuješ něco?" zeptala jsem se ho nakonec, když mě již jeho pohled dost štval.

,,Ne, díky. Já jen, že ses mu ubránila. To jsem ještě v životě neviděl."

,,Chtěl si mi jít na pomoc a já v životě nikdy nepotřebovala pomoc. Vždy jsem si zvládla vše udělat sama a nechtěla jsem vypadat jako normální holka, protože to já nejsem a nejsem ani Michaelův majetek a to by si měl uvědomit."

,,Musíš mít sílu, protože ta rána pěkně zaduněla."

,,Ano, sílu mám." usmála jsem se a odešla jsem opět roznést další piva, protože moje sestry šli již spát.

Já jsem v hostinci pracovala večer a sestry přes den.

Po hodině už v hospodě moc lidí nezůstalo, protože všichni až na partu kluků šli spát.

Kluci vypili nejméně 10 piv.

Jo a ještě Skar zůstal, protože byl ubytován u nás v hostinci. Povídali jsme si a smáli se, když v tom na mě zavolal otec, že mám již zavřít.

,,Hej kluci! Budete už muset jít domů, protože já jdu již zavřít!" houkla jsem na ně a oni se na mě nechápavě a zmateně otočili.

,,Když nám se nikam nechce." odpověděl Michael. ,,Já chci být tady s tebou." a došel až ke mě a přivinul si mě k sobě, ale já ho odstrčila.

,,Jenže já nemám na tebe náladu!" vyštěkla jsem na něho a on se lekl až odskočil, protože mi v očích viděl blesky a divoké zvíře.

Měl strach. Bál se.

,,Dobrá tak mi teda půjdeme." a odpotácel se i s partou ven do tmy a já za nimi zavřela dveře.

,,Páni, jak jsi to udělala?" zeptal se mě Skar.

,,Stačilo nasadit naštvaný pohled a pak poslouchají jako beránci." pokrčila jsem rameny a odešla jsem do kuchyně, kde jsem začala mít ještě zbytek nádobí.

měla jsem kluky ráda, ale když se opili, bylo to s nimi k nevydržení a vždy mě akorát vytočili.

Když jsem domyla, vyšla jsem po schodech nahoru a došla jsem k sobě do pokoje.

Neměla jsem náladu se koupat a tak jsem si oblékla dlouhý plášť s kápí. Otevřela jsem okno a přelezla po parapetu k vedlejšímu oknu, které bylo otevřené.

Tam byl pokoj Skara a já se chtěla přesvědčit, jestli spí.

Ano spal a byl roztomilý.

Ležel v posteli jen z poloviny přikrytý a měl na sobě pouze kalhoty, takže mu šla vidět jeho svalnatá hruď, která byla dvakrát taková jako Michaela. Vedle sebe na polštáři měl položený meč.

Už jsem se málem otočila, když jsem si všimla toho přívěšku, který měl na krku. Byl to dráp, který jsem již někde viděla, ale teď si nevzpomínám kde.

Otočila jsem se zády ke Skarovy a zahvízdala na prsty.

Po chvilce se přede mnou objevil Ďábel ve své pravé podobě - s křídly.

Naskočila jsem na něho a on se rozletěl vstříc noční obloze a já si začala zpívat svoji píseň:

Letím s větrem o závod,

ale křídla nemám.

Ke kouzlu nepotřebuji návod,

protože svoji moc znám.

Chránit na vždy budu,

svoji rodnou vesnici.

A přírodě radu dám

a zlu navždy zamávám.

Jakmile jsem dozpívala má podoba se změnila...