Jdi na obsah Jdi na menu
 


13. kapitola

31. 1. 2015

Celou noc nemohl spát a pořád na ni musel myslet. Myslel na to, co spolu již prožili a co s ní ještě prožít chtěl. Chtěl s ní žít celý svůj život, šťastně až do smrti, ale místo toho jsou od sebe odděleni zemí a ji hlídá drak, její otec a je s ní vlkodlak Skar. Chtěl ji držet opět v náruči, ale to bylo nemožné, jak by on mohl zachránit ji a přitom zabít vlkodlaka a draka?

On obyčejný člověk se zapletl do světa bytostí, který byl neustále propletený se světem lidí a nikdo z lidí si toho nevšiml. Bytosti se skrývaly buď v lidské podobě a nebo v podzemí či v nebesích a my lidé jsme bili slepí. Až teprve teď kdy se bytosti sami odhalily jsme ve světle a to jen tak malá vesnice.

Bytosti tu vlastně byly již mnohem dřív než mi, lidé. Nemohl tomu uvěřit jak až byl slepí. Celých sedmnáct let se přátelil s Adriannou, která byla nakonec bytostí. Pět let znal Ďábla, který vlastně nebyl koněm, ale Dračím koněm. Celá staletí žil pod vesnicí drak a lidé nic netušící si mysleli, že bytosti neexistují.

Posadil se na posteli a porozhlédl se po pokoji. Hledal totiž něco, co by mu ukázalo, že je v jeho pokoji nějaká bytost, ale nic nenašel. Postavil se a došel k oknu, které otevřel a nadechl se čerstvého vzduchu. Pohlédl na měsíc a hvězdy. Kdo ví, jestli i měsíc a hvězdy nejsou bytosti? Ani bych se nedivil. pomyslel si a nakonec se podíval směrem k vodopádu, kde mu zmizela ta, kterou miloval.

Na sobě měl pouze přiléhavé černé kalhoty. Došel k zrcadlu a podíval se na svůj odraz. Na jeho hrudi byly vždy svaly, ale ne nějak extra veliké. I na jeho rukách byly vždy svaly. Ďábel mu říkal, že má již o něco větší svaly než předtím, ale jemu samotnému to nepřišlo.

Opět došel k oknu, ale tentokrát se u něho nezastavil, ale tentokrát z něho vyskočil. Dopadl na zem velmi hbitě a rozeběhl se co tryskem ke staré vrbě. Cestou potkal Ďábla a tak na něho nasedl. Ďábel ho odvezl ke staré vrbě a tam jej opět opustil. Michael se podíval na starý strom. Již pár dní tu nebyl a až teprve teď si všiml, že je celý zničený. Všude po kmeni měl veliké škrábance. Vzpomněl si na to jak jej Anna zachránila a jak musela sama čelit obrovskému vlkodlaku.

,,Určitě se dostali až sem." zašeptal a pohladil strom po kmeni. Něco v něm hrklo, protože když ten strom hladil, přišlo mu, jako by cítil jeho srdce jak bije. Opět se jej dotkl a opravdu. Cítil jak srdce toho stromu bije. Otočil se a vzpomněl si, jak tu spolu bojovali a jak mu Anna řekla, že bude jeho, když ji porazí v boji meč proti meči.

Poté se podíval na potok a vzpomněl si jak se tu hned po souboji koupali a blbli. Usmál se, protože rád na ten den vzpomínal. Byl to jeden z jeho nejlepších dnů v životě a ten nejhorší byl když ji ztratil. Popadl ho najednou takový strašný vztek. Nenáviděl toho draka, vlkodlaka a hlavně sám sebe, protože byl tak slabí.

Vykřičel se do noci a poté pohlédl za sebe kde se objevil Ďábel v lidské podobě. Opět se otočil směrem k potoku a hleděl zamyšleně do vody. Ďábel se postavil vedle něho a položil svou levou ruku na jeho pravé rameno.

,,Taky mi chybí. Neboj se, nejsi sám a navíc my dva ji zvládneme osvobodit."

,,Jak bychom ale mohli zabít draka a vlkodlaka? Dva tvory, které nejde zabít."

,,Každého jde zabít, ale bytosti jde zabít složitějším způsobem. Jak zabít Pána, to ví jedině Anna, ale to tajemství je někde uvnitř jí a jen ona ho může najít. Zabít vlkodlaka jde jedině tak, že mu vyrveš srdce z těla, nebo oddělíš jeho hlavu od těla, což není vůbec lehké, nebo usmažíš jeho mozek a nebo najdeš jeho smrtelné místo, které je kdekoliv na jeho těle a je to skoro nemožné to místo najít."

,,Jenže pořád je ten drak."

,,Neboj se. Každý z nás má zabít jednoho."

,,Kdy nastane ten den?"

,,Ten nastane podle toho, jak bude Anna silná."

,,Snad to bude již brzy."

,,To se obávám, že nebude, protože až ji najdeme v její komnatě, bude na pokraji smrti."

,,Cože?!"

,,Bude to nejméně za třicet dní."

,,Proč zrovna ona? To nemohla být normálním člověkem jako jsem já?"

,,Ale ty nejsi normální člověk, ty jsi výjimečný, protože ty jsi dostal jako jediný člověk možnost stát se též bytostí."

,,Cože jsem dostal?"

,,Možnost stát se také bytostí, ale pořád zůstaneš člověkem."

,,Jakou budu bytostí?"

,,No tak zpomal, až tolik toho zase nevím." začalo svítat a oba dva se otočili směrem k východu a směrem k vesnici.

,,Slyšel jsem tvé myšlenky a vše sis konečně uvědomil správně, takže dnes nebudeme bojovat, ale dnes tě naučím něco jiného. Dnes tě budu učit jak poznat bytost od člověka, protože některé bytosti jsou smrtelně nebezpečné, ale vypadají a chovají se přesně jako lidé."

 

εїз

V nebeském zámku:

 

Tento okamžik se nikdy neměl stát, ale stal se. Prvorozený samotného satana se probral z věčného spánku. Probral jej jeho bratr, který již pár dní nespal. Drak se mohutně protáhl a roztáhl svá křídla. Pohlédl na svého bratra, který byl veliký snad jak jeho dráp. Jeho bratr byl čtvrtým synem z mnoha. Posměšně se na něj podíval a všiml si, že je velice znaven. Nemohl tomu uvěřit, co jej mohlo takto zburcovat?

Jeho bratr se mu uklonil a sklonil přitom hlavu tak nízko, že se skoro dotýkala země. Měl z něho strach a kdo by taky neměl.Věděl, že by takto ve své ohromné velikosti nemohl s ním hovořit a tak na sebe vzal svou lidskou podobu i jeho mladší bratr si ji vzal a opět se mu uklonil.

Prvorozený došel k obrovskému oknu a zahleděl se ven. Spojil své ruce za zády a hleděl do temnoty vesmíru. Všude kolem byly planety, slunce a měsíce. Věděl, že jeho bratr nezačne mluvit a tak začal on:

,,Musíš mít dobrý důvod, když mě rušíš z mého věčného spánku?" zahřměl v místnosti jeho drsný, mocný a hluboký hlas.

,,Můj Pane, ona dělá opět potíže a je ještě mocnější než kdy dříve..." prvorozenému se rozšířily zornice, když jeho bratr vyslovil ,,ona" . Již dlouho mu vrtala hlavou a měl ji neustále ve snech. Nemohl se již dočkat dne, kdy se s ní setká osobně. Zatím o ní slyšel pouze stížnosti a chtěl vědět, jestli je opravdu taková jak se o ní vypráví.

,,Všiml jsem si, že jsi nějak znaven." řekl posměšně prvorozený a otočil se na svého bratra. Kdyby nebyl tak mocný, tak by jeho tělo teď pokrývaly šupiny, jenže on byl nejmocnějším tvorem. Jeho černé vlasy mu padaly do očí a trčely mu do všech stran. Mohl být na své tělo velmi pyšný, protože by nikdo nenašel jediné místo na jeho těle, kde by nebyl sval. Jeho hruď byla široká snad jako dva muži. Jeho ruce byly skoro jako kmeny, ale ty oči. Vypadaly, jako kdyby hořeli modrým plamenem.

Jeho bratři mu měli co závidět. Ani jeden z nich si na něho nic nedovolil, protože by jinak poznali co je to bolest a prosení o smilování. Prvorozený byl krutý a bez slitování.

,,Co se stalo?" zeptal se a došel přímo až k mladšímu bratrovi.

,,Proč se ptáte pane, když to stejně víte?" prvorozený jej obešel a prohlížel si jej bystrým a tvrdým pohledem.

,,Vidím, že jsi nezapomněl můj bratře. Ano moc dobře vím co se stalo, od čeho jsem jinak pán času, že?" usmál se, ale najednou se jeho úsměv změnil ve vražedný výraz. Ani jeho bratr se mu nezvládl dívat do těch jeho krutých očí.

,,Málem jste se nechali zabít! Co si od toho nejmladší představoval?! Má v držení něco, čemu není schopen se ubránit. Nemá v ruce žádné eso a ona je ještě mocnější než kdy dřív a co teprve ty její meče!" zařval a jeho hlas se rozezněl snad po celém paláci. Vše v místnosti se zatřáslo pod mocí toho hlasu.

,,Chce mít po svém boku silného strážce a toho mu může dát jedině ona a ten vlk." šeptal mladší bratr, protože se bál hněvu svého staršího bratra.

,,Jenom kvůli nějakému strážci, kterého stejně nedostane chce zemřít?! Byl to vždy hlupák, hlavně když dovolil svému srdci nějaké city! Když chce zemřít, tak já mu jeho přání splním!" odešel opět k oknu a nechal svého bratra zpět v dračí podobě odejít.

,,Již se těším, až budu mít tu čest tě poznat..." zašeptal si sám pro sebe a proměnil se zpět do své mohutné a děsivé podoby draka. Po tolika letech spánku měl pořádný hlad. Otočila se a vyšel ze svého obrovského sálu. Šel chodbou až k hlavním vratům, kterými se dostal ven. Obklopila jej temnota vesmíru, kterou tak miloval a z které byl stvořen. Roztáhl svá křídla a vyletěl do výše.

Kličkoval mezi planetami a slunci. Nic mu nestálo v cestě a on otevřel svou obrovskou tlamu. Jeho jediná potrava byly planety a slunce. Vše ostatní bylo pro něj moc malé i planety byly jen malinký zákusek. Musel si však dávat pozor, jaké planety pozře, protože kdyby pozřel planetu, na které žije ,,ona" , zkazil by si zábavu a přišel o velice vzácnou věc.

 

εїз

U vesnice:

 

,,Jak podle tebe poznáš bytost od člověka?" zeptal se jej Ďábel. Michael vlastně neměl vůbec tušení, ale přes tak přemýšlel. V ruce držel sešit v kůži, který mu dal Ďábel a v té druhé držel brko a vedle sebe měl na kameni položenou lahvičku inkoustu. Pořádně se zamyslel a v tom ho něco napadlo:

,,No, podle mě se bytosti přes tak nechovají úplně stejně jako lidi, protože když se tak dívám na tebe v lidské podobě, tak když se na tebe opravdu soustředím, tak vidím, že jsi velice bystrý. Hodně totiž šmejdíš očima, ale je to tak rychlé, že to pomalu ani postřehnout nejde a některé tvé posunky jsou jakoby zvířecí." Ďábel přikývl a Michael si rychle namočil brk do inkoustu, protože si měl zapisovat vše, co Ďábel řekne.

,,Ano přesně tak. Jsi chytrý." uznale přikývl ,,Aby si rozeznal bytost od člověka, musíš znát všechny znaky všech bytostí. Třeba vlkodlaka v lidské podobě poznáš tak, že když jej naštveš, tak ohrnou rty a zavrčí na tebe. Anděla zase poznáš tak, že pořád tak nějak poskakuje, jako kdyby chtěl vzlétnout a nebo když jde po tvém boku, tak se drží nejméně dva kroky od tebe, protože jsou zvyklí, že mají křídla." přestal mluvit a počkal na něj, protože si všiml, že nestíhá zapisovat. Když dopsal podíval se na Ďábla a tím mu dal znamení, že může pokračovat.

,,Třeba upír má neustále lidskou podobu, ale velice krásnou. Vždy jsou velice krásní, protože to má být jako lákadlo. Proto upíra poznáš podle jeho krásy, ale také podle toho, že je často velice sám a nebo jedině s dalšími upíry a vždy velice ztuhne, když je poblíž krev a nebo nic nejí." opět na Michaela počkal.

,,Dryádu, jako je Anna poznáš tak, že velmi rozumí přírodě a nadevše ji miluje. Dryády jsou ovšem jen ženy a to velmi krásné. Dryád je na světě jen dvacet a je velmi veliká náhoda, když mají potomka. Jen málo z nich má lidskou podobu a pokud ano, tak se jim moc nepleť do cesty. Mají rádi muže, ale často si s nimi pouze užijí a poté je zabijí." Michael na Ďábla překvapeně hleděl.

,,Co se děje?"

,,Anna někdy někoho zabila?"

,,Ano zabila, ale vždy to byla jedině nějaká zlá bytost. Nikdy nic neměla s nějakým mužem." Michalovi se ulevilo a čekal až mu opět Ďábel začne diktovat, co si má zapsat.

,,Poté tu jsou sirény. Ty ovšem moc nepoužívají lidskou podobu. Umí nádherně zpívat a zabíjí muže, protože jim to poroučí moře. Sirény však žijí v moři a to je odsud daleko, takže tady žádnou sirénu nepotkáš. Ale kdyby si ji někdy potkal, tak se dalšího rána již nedožiješ. Nezabíjejí ženy, ale muže ano a to bez slitování." opět na něj počkal.

,,No, tak další jsou třeba draci. Ty poznáš tak, že mají po těle šupiny. Draci jsou jedině Páni a ti mezi lidi nechodí. Jen ten nejmocnější a prvorozený je tak mocný, že když je ve své pravé podobě, tak nemá šupiny, ale ostatní jeho bratři je mají. U polo draků je to to samé. Proto jsem já v lidské podobě z poloviny obrostlí šupinami." pohladil se po pravé tváři, krku, hrudi a poté i po ruce.

,,Dalšími jsou harpyje. V lidské podobě mají vždy blonďaté vlasy různé délky a modré oči. Jsou velice krásné a mohou to být opět pouze ženy. Krásné jsou proto, aby nalákaly muže, se kterými se poté rozmnoží a na konec je sežerou. Doufám, že víš jak vypadá harpyje?" Michael zakroutil hlavou ,,Tak dobrá. Harpyje vypadá jako žena s pařáty na nohách a křídly netopýry či orla. Jejich ústa jsou vybavena ostrými zuby a na rukách mají místo nehtů drápy." Michael polkl a rychle zapisoval.

,,Je také hodně bytostí, které lidskou podobu nepoužívají. To jsou například elfové, skřítkové, víly, gryfové, jednorožci, pegasové, duchové, bludné duše, čarodějnice ty sice vypadají jako lidé, ale skoro celý svůj život se schovávají. Poté to jsou i mořské panny."

,,Jaký rozdíl je mezi mořskou pannou a sirénou?"

,,Dobrá otázka. Siréna je zlá a zabíjí muže, zatímco mořská pana si žije svůj život v moři a pomáhám mořským tvorům, ráda pozoruje lidi a ráda si hraje třeba s delfíny. Mořské panny se také velmi starají o moře a jeho poklady." ďábel viděl, že Michael už pomalu ani psát již nemůže, jak jej bolí ruka a tak řekl, že to pro dnešek stačí. Posadil se vedle něj na kámen a seděli tam dlouho v tichu až do noci.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Opravdu musím psát nadpis?

(Kevin, 14. 1. 2017 17:54)

Tady je můj blog: kastanovaalej.blogspot.com
Hodila by se mi kritika :)