Fantasy příběhy

Myšlenkami jsem byla velice dlouho mimo a když jsem se vrátila opět zpět do reality, uvědomila jsem si, že minulost byla mnohem lepší než tohle všechno co mám teď. Nebylo vůbec tolik problémů a nikomu nehrozila smrt. Jenže do minulosti  nebylo možné se vrátit. Zhluboka jsem se nadechla a začala zpívat:

,,Tvůj pláč je mým strachem,

Tvůj smích je mým snem.

Tvé rty jsou mým přáním

a úsměvem mým stálým.

Ráda Ti zazpívám,

Tvou píseň nejmilejší,

ráda Ti povídám,

že Ty jsi ten nejkrásnější.

[: Tvé tělo je mým pokladem,

Tvá mysl je mou záhadou,

Tvé slovo je mým polibkem

a velmi dobrou náladou. :] "

,,Já lásku Tvou chci mít u srdce

a chci být s Tebou i po roce.

Já milovat Tě přeji si více

a vidět Tvou tvář ve svitu svíce.

Ráda Ti maluji a tancuji,

ráda Ti zazpívám a zarecituji,

Ráda Tě políbím na tu tvou tvář

a ráda Ti daruji svou zář.

[: Tvé tělo je mým pokladem,

Tvá mysl je mou záhadou.

Tvé slovo je mým polibkem

a velmi dobrou náladou. :] "

,,Až umřu kvítkem se stanu,

až mě potěšíš, tak rozkvetu.

Až mě zaliješ, plodi ti dám,

mé srdce s rostlinou do rukou Ti dám. "

Když jsem zpívala, chodila jsem různě po chodbách, ale při poslední sloce, jsem se zastavila v hlavním sále se slzami v očích, ale ještě jsem je ovládla. Matčina píseň je velice pomalá a smutná, protože ji již já ani otec nikdy neuslyšíme jejím hlasem, málem jsem se rozplakali. Pohlédla jsem na jeho uslzené oči a spatřila v nich obrovskou lásku, kterou může mít jedině drak.

Pohlédla jsem i na bratra a Skara. Oba dva již nevypadali jako drsňáci, ale jako někdo, kdo vše ztratil.

,,Tvou matku jsem opravdu miloval a jak. Byla nádherná stejně jako ty. Uměla nádherně zpívat, tančit a jen ona ve mně držela ještě kus dobra." zašeptal otec. Došel ke mně a objal mě a já se k němu přitiskla.

,,Omlouvám se ti, že jsem ti ji vzal." šeptal mi do ucha a mě na rameno dopadla slza.

,,Minulost nejde napravit. I když jsem velmi mocná, tak i přes to neumím ovládat čas, kdybych to uměla, tak bych již dávno vrátila čas."

,,Kdybych si všiml dřív, že máš nějakou moc, tak by tu byla ještě s námi." jemně jsem se odtáhla a utřela mu slzu z tváře. Rychle si utřel tváře a otočil se ke všem zády.

,,Mohla bys to ještě jednou zazpívat?" řekl co nejpevnějším hlasem, ale šlo vidět, že je velmi zraněn. Opět jsem začala zpívat, ale tentokrát jsem i začala tančit. Všichni tři mě pozorovali se slzami na krajíčku. Teprve když jsem dozpívala a dotančila, všimla jsem si, že v místnosti jsou ještě nějaké služebné. Zadívala jsem se na ně tvrdým pohledem, před kterým každá uhnula pohledem. Otec si všiml mého pohledu a tak došel až ke mně a jednu ruku mi položil na rameno.

,,Protože jsi teď mým novým hostem, chci aby služebné věděly kdo jsi a co jsi zač.Mí poddaní, představuji vám mého prvorozeného potomka a moji jedinou dceru Adriannu. Bude teď naším novým hostem. Být vámi, moc si na ni nevyskakuji, protože poté budete mít problém se mnou a ona je nemilosrdná a s lidmi nemá slitování, ale nemůže vás zabít i kdyby chtěla jakkoliv."

,,Jdu již do své komnaty, tam máte všichni vstup zakázán a porušení zákazu se trestá horším trestem než je smrt." podrbala jsem svou šelmu za ušima. Byla mi velice věrná a neustále bla u mě. Došla jsem ke dveří, u kterých stál Skar. Zastoupil mi cestu a podíval se na mě.

,,Nechceš na dnešní večer nějakou společnost?"

,,Opravdu ne a navíc již jednu společnost mám." a pohladila jsem šelmu po hřbetě. Skar mi uhnul, byl ještě pořád trochu otřesen mou písní. Už jsem skoro za sebou zavřela dveře, když v tom za mnou otec ještě zavolal:

,, Komu jsi kdy slíbila, že budeš zpívat tuto píseň?"

,,Před lety, když mi bylo pět let a já pohřbívala matku, tak jsem ji přísahala, že ji pro její čest budu zpívat každý večer až do své smrti." zavřela jsem za sebou dveře a vydala se temnou chodbou do svých komnat. Nechtěla jsem jít již spát, chtěla jsem se jít podívat za matkou. 

Vstoupila jsem k sobě do pokoje a zavřela za sebou dveře, které jsem po sobě i zamkla. Došla jsem k oknu, které jsem otevřela a vyskočila jsem z něho i se šelmou. Pomocí větru jsem nás oba dva přenesla na břeh jezera. Před námi se tyčila vysoká zeď, po které se dalo velmi dobře šplhat. Nejprve jsem se zachytila pravou rukou, poté levou a přitáhla se výš. Lezla jsem velice mrštně a šelma zatím dole čekala. Musela jsem vylézt až do té nejvyšší jeskyně a tam jsem s pomocí větru vynesla i šelmu nahoru.

Otočila jsem se do jeskyně a tam spatřila krásný mladý strom se zlatými listy a stříbrnými květy. Kolem stromu bylo jezírko, které se lesklo tak, že snad v něm něco svítilo. Ze stropu na strom svítila měsíční zář. Ovanul mě jemný vánek, kterým mě matka vítala.

,,Taky tě ráda vidím." zašeptala jsem a došla až úplně k jezírku, kde jsem poklekla na jedno koleno a uklonila se stromu, ve kterým přežíval duch matky.

,,Máš být již dávno po smrti." uslyšela jsem v hlavě matčin hlas.

,,Ale nejsem a ty víš proč. Výš co se za ty roky stalo a víš taky co se děje teď. Otec tě stále miluje." zašeptala jsem a pohladila jeden z kořenů, který vylezl ze země.

,,Já jeho též a chtěla bych ho někdy vidět." najednou jsem posmutněla, protože jsem si vzpomněla na své poslání.

,,Ty víš, že ho musím zabít."

,,Ano vím a tak to má být. Poté až umře budeme moct být opět spolu."

,,Slibuji, že až jej zabiji, tak jej také donesu sem k tobě."

,,Bylo ti předurčen celý tvůj život a ty si v něm nemůžeš vybrat cestu. Dostala jsi břemeno celého světa. Bylo ti předurčeno vést dobro proti zlu. Brzy tě čeká velmi těžké období, ve kterém mnohé ztratíš. To břemeno jsi dostala ty, protože jsi nepředstavitelně silná a bylo to předpovězeno ještě dřív, než byl stvořen samotný svět. Jsem na tebe hrdá a vždy budu." smutně jsem se usmála a zaposlouchala se do ticha. Uslyšela jsem mě velice známé hlasy.

Někde nade mnou byl Michael s Ďáblem. Musela jsem je opět vidět a tak jsem to riskla. Změnila jsem sebe a šelmu ve vodu a obě jsem nás dostala půdou až na povrch, kde jsem nás opět změnila do předchozí podoby. Objevili jsme se pár metrů před Michaelem a Ďáblem, kteří si nás i hned všimli.

Michael měl na sobě pouze kalhoty a v rukou dva meče. Musela jsem vypadat jako smrt, ale neřešila jsem to. Udělala jsem jeden krok k Michaelovi a on se ke mně rozeběhl. Zastavil se krok ode mě, protože na něho zavrčela šelma. Pohladila jsem ji na hlavě jako znamení, že on je v pořádku a tak se uklidnila.

,,To nemůže být pravda..." zašeptal Michael a nevěřícně na mě hleděl.

,,Ale ano je."

,,Anno? Jak ses sem dostala?"

,,To je jedno." o krok jsem přistoupila a přerušila tím tu mezeru mezi námi. Michael mě k sobě přivinul a dával mi jemné pusy na krk a holé ramenu.

,,Přišla jsem se za tebou pouze podívat i přes zákaz otce."

,,Cože? Ty tu se mou nezůstaneš?" zvedl nevěřícně hlavu a podíval se na mě.

,,Bylo mi předurčeno je zabít v jejich sídle."

,,Jak je?"

,,S mým otcem tam žije i můj mladší bratr, který je polo drak. Musím je zabít oba dva a ještě k tomu i Skara."

,,Proč?" zašeptal beznadějně.

,,Budu již muset jít. Neboj se o mě. Znám způsob jak otce od měkčit." jemně jsem se usmála a pohladila ho na hrudi.

,,Máš větší svaly."

,,Ano. Ďábel má dost tvrdý výcvik." pohlédla jsem na Ďábla.

,,Učím ho o něco méně tvrdě než tebe." 

,,Dobře ti rozumím, protože jeho výcvik moc dobře znám a sama jsem ho zažila."

,,Cože?!"

,,Ďábel říkal, že je na tebe ještě o něco méně tvrdý než byl na mě." usmála jsem se, když jsem spatřila jeho nevěřícný pohled. Opatrně jsem se vymanila z jeho náruče a o krok ustoupila.

,,Nechoď pryč." chytil mě za ruku.

,,Musím, jinak on si pro mě přijde a ty ani Ďábel by jste to nepřežily." podívala jsem se na naše spojené ruce a já tu jeho pustila.

,,Přijdeš zase zítra?"

,,Již nepřijdu, protože mě bude otec hlídat a já mu nebudu moct utéct, ale kdyby byla nějaká šance jak se s tebou ještě vidět, tak bych ji využila." pohladila jsem šelmu na hlavě a naposledy se podívala na Michaela. Ten ke mně ještě rychle přiskočil a hluboce mě políbil. Polibek jsem oplácela.

Už jsem se chtěla odtrhnou, ale on se odtrhl dřív. Pustil mě a smutně se na mě podíval.

,,Buď silná. Já si pro tebe přijdu až Ďábel usoudí, že jsem připraven." přikývla jsem a opět jsem se proměnila ve vodu a v sákla se do země. Dostala jsem sebe a šelmu opět k matce kde jsme se opět změnili.

,,Ten muž, kdo to je?" 

,,Můj přítel."

,,Bojím se, že on je jeden z těch, které brzy ztratíš." 

,,Ne, to se nesmí stát."

,,Raději již běž, protože tě hledá tvůj otec." 

,,Sbohem matko." zašeptala jsem a položila ruku do jezírka. Když jsem ji vytáhla, zeleně zářila a já ji položila na hlavu šelmy. Věděla jsem, že ta voda léčí a taky že jo. Všechny rány a jizvy, které šelma měla, byly pryč. Naposledy jsem se uklonila matce a otočila jsem se k odchodu. Přenesla jsem sebe a šelmu zpět do své komnaty a zavřela za sebou okno. Cítila jsem něčí přítomnost a když jsem se otočila k zrcadlu, někdo tam byl.

,,Kde jsi byla?" řekla postava velmi hrubým hlasem.

,,Byla jsem u matky, otče. Chce tě někdy zas vidět."

,,Lžeš!"

,,Tak si nevěř, ale ona dobře ví, že ji ještě pořád miluješ a že často na ni myslíš."

,,Jak by to mohla vědět?"

,,Její duše žije ve stromu ze zlata v nejvyšší z jeskyň tvého sídla. Co tady vůbec děláš?!"

,,Jdu za tebou s jistým přáním, nebo spíš rozkazem. Vždy jsem chtěl mít silného potomka a to se mi splnilo, ale ty nejsi muž, kterého jsem si přál a tak jsem se rozhodl, že mi dáš vnuka."

,,S kým?" zeptala jsem, i když jsem znala odpověď.

,,Se Skarem."

,,V žádném případě."

,,Odmlouvej si jak chceš, ale toho vnuka mi dáš i kdyby si měla být v bezvědomí."

,,Jsi hnusák. Budu se vzpouzet do konce." hlasitě se rozesmál a se smíchem odešel. Beznadějně jsem si lehla na postel a dlouho vzpomínala na několik let prožitých s Michaelem po boku a nakonec jsem usnula.