Jdi na obsah Jdi na menu
 


19. kapitolka

21. 11. 2015

Anro zaparkoval na parkovišti a vystoupil.

Počkala jsem v autě, protože jsem věděla, že mi dojde otevřít dveře, protože mi je otevřel i při nastupování.

Byly jsme ve městě, protože se školní ples pořádal v pronajaté plesové hale.

Anro mi otevřel dveře a počkal, než si vystoupím, poté je i zavřel a zamkl auto. Klíčky si hodil do kapsy a sako nechal v autě.

Nabídl mi ráně a já je přijala.

Šla jsem po jeho pravici a byla jsem v jeho rámě zavěšená levou rukou. proto jsem si nadzvedávala šaty pravou rukou, nechtěla jsem totiž, aby byly špinavé od špíny na zemi.

Kráčeli jsme pomalu k budově divadla. V přízemí této budovy bylo samozřejmě divadlo a poté v druhém patře byl plesový sál k pronajatí.

Vešli jsme do budovy a zabočili jsme doprava, kde jsme se vydali po schodech nahoru, až někam do třetího patra, do druhého to totiž nešlo.

Posléze jsme šli dlouhou chodbou až k otevřeným širokým vratům, odkud zněla již hudba.

Ve dveřích jsme se na chvilku zastavili a já se podívala do místnosti pode mnou.

Před námi bylo široké schodiště do sálu, kde již tančilo mnoho párů. Až teprve tady byly schody do druhého patra.

Bylo to tam vyzdobeno balónky, byly tam stoly s občerstvením a všude bylo mnoho žáků v šatech a oblecích.

Uprostřed místnosti se na stropě nacházela velká disco koule, která byla osvětlena mnoha barvami.

Nastal čas se ukázat v plné kráse.

Pustila jsem svou sukni u šatů a podívala jsem se na Anroa, který kývl hlavou a oba dva jsme se pomalu vydaly po schodech dolů.

Bylo to tu krásné.

Široký taneční parket, okolo byly kulaté stoly a u zdi sem tam gauč, kde se sem tam líbali nějaké páry. Kolem gaučů bylo mnoho oken od stropu až po zem a na každé straně sálu byly dveře ven na balkón.

Na opačné straně sálu, než jsem byla já s Anroem se nacházel deejay.

Sešli jsme pouze dva schody a najednou se na nás upřeli všechny reflektory. Co to sakra zase je?

No, nejlepší bylo to, že se na nás samozřejmě všichni otočili. Všichni na nás civěli a my jsme se na chvilku zastavili, ale poté jsme opět scházely dál po schodech.

I hudba přestala hrát. Jen já a Anro jsme byly středem pozornosti.

I když měli všichni masku, stejně jsem všechny poznala.

U jednoho stolu s občerstvením stál Jack, Matt a Tom. Jen Tom měl na sobě oblek, jinak Jack s Mattem měli na sobě rifle a košili.

No super. Civěli na mě s otevřenou pusou.

O kus dál jsem spatřila tu partu holek, které mi ukázal Jack a seznámil mě s nimi. Všechny na mě civěli, jako kdybych jim vzala já nevím co.

Všechny měly šaty tak do poloviny stehen, ale měli je pěkné.

Bylo mi jedno, kdo všechno na mě civí, byla jsem tu s Anroem a na něho civěli také. Byly jsme v tom dva.

Koukla jsem se na něj po očku a on  na mě nenápadně mrkl. To mrknutí mělo znamenat, ať jsem v klidu, že to bude v pořádku a že vypadám akorát úžasně a oni mi to závidí.

Jakmile jsme byli pod schody, tak reflektory opět osvítili disco kouli.

Ostatní po nás ještě pořád pokukoval, ale opět se již rozezněla hudba.

Došli jsme k jednomu ze stolů s občerstvením a tam jsme se zastavili, aby jsme nevypadali tak nápadně.

Stáli jsme naproti sobě a po očku jsme pozorovali okolí.

Za svými zády jsem samozřejmě slyšela kroky. Kroky tří lidí.

,,Čau Ynrano. Vypadáš senzačně!" pozdravil mě Jack, který se hned postavil vedle mě.

,,Jsi krásná." zahuhlali ti dva, kteří se postavili za ním.

Jen jsem přikývla hlavou jako poděkování.

Cítila jsem, jak byl Anro naproti mě ostražitý.

,,Ty jo. Ty snad všude kde se objevíš, tak hned všechny zaujmeš a uděláš vynikající dojem!" nemohl mě vynachválit Jack a já jen poslouchala.

Při jeho pochvalách jsem si totiž vzpomněla na to, jak se dřív na mě nikdo neotáčel, když jsem byla chudá a najednou mám drahé oblečení, auto a vypadám hezky, tak se všichni o mě zajímají.

Nechutné.

Doufám že nečekal, že jej taky nějak pochválím, protože na něm nebylo co pochválit. Navíc, já moc chválit neuměla a už vůbec ne lichotit.

,,Byla jsi již někdy na plese?" díval se po očku na Anroa, ale dělal, jako kdyby tu ani nebyl. jako kdyby tu byl jen on - Jack a já.

,,Ne." pokrčila jsem rameny a podívala se Anroovi do očí. Sice krátce, ale přes to upřímně. kdyby mě sem totiž on nepozval, tak bych sem ani nešla.

,,Tak to si udělala na svém prvním plese veliký dojem. Musel jsem se smát, když jsem viděl holky kolem, jak na tebe závistivě hledí, jako kdyby si jim ukradla hračku!" smál se Jack a jeho kumpáni se k němu přidali, aby asi nebyly nějako pozadu.

,,Taky jsem to viděla." porozhlédla jsem se po sál a všimla si, jak na pódium, kde byl deejay, přistoupilo několik učitelů z naší školy.

,,Hned od začátku mi bylo jasné, s kým tu budeš, ale já jsem nesebral odvahu tě pozvat, takže mám smůlu no." podíval se naštvaně na Anroa, ale na mě se hned svůdně usmál.

Pokrčila jsem jen rameny a zahleděla jsem se na Anroa. V očích se mu mihl hněv, ale jakmile pohleděl na mě, všechen hněv zmizel.

Uslyšela jsem zabouchání na mikrofon, to bylo jasné znamení, že budou učitelé chtít mluvit.

,,Tak zatím." odpověděl Jack a odkráčel se svými kumpány pryč.

Stála jsem od Anroa asi tři kroky a tak to vypadalo, jako kdybychom tu spolu ani nebyly.

Jemu to zřejmě došlo taky, protože jakmile jsem udělala jeden krok k němu, on udělat jeden krok ke mně.

Teď to bylo lepší.

Oba dva jsme se otočili směrem k pódiu, protože učitelé zahájili oficiálně ples.

,,Dobrý večer, žáci. Já a ostatní učitelé, bychom vás tu chtěli přivítat a popřát vám dobrou náladu a mnoho tance. Doufáme, že se tu prváci i s ostatními lépe seznámí a že slečny protančí lodičky! Ne kluci, že dívky necháte sedět! A ne že každá dívka bude tančit jen s jedním mužem!" smál se zástupce ředitelky a poté všichni odešli.

Konečně to začalo.

Nevím proč, ale už jsem se těšila, až to skončí.

První hudba, která se spustila byla nějaká diskotéková. Nechtěla jsem tu poskakovat jak tele v těchto botách a proto jsem se otočila čelem k Anroovi.

Ten na tom byl stejně.

Vzal mě za ruku.

,,Chceš tančit?" zavrtěla jsem hlavou.

,,Nebaví mě poskakovat a už vůbec ne v těchto botách." nevadilo mu to, byl na tom totiž stejně.

Podívala jsem se na parket, kde mnoho žáků poskakovalo a vlnilo se do rytmu diska a jen jsem zakroutila hlavou.

Snažila sem se nevnímat tolik dotyk Anroovi ruky, ale nedalo se to. Jeho ruka totiž krásně hřála.

Mezi tančícími žáky jsem samozřejmě spatřila i Jacka a poté i tu partu holek v čele s Renatou.

Byl tu až neskutečný hluk. Nevím jak to tu přežiji.

Mým obličejem se mihla ošklivá grimasa - bolesti a utrpení.

Anro si toho musel všimnout a za ruku si mě přitáhl k sobě. Podívala jsem se mu do očí a spatřila v nich starost.

,,Copak? Pokud chceš, můžeme jít pryč." mluvil tiše a sledoval můj obličej.

I když jsem měla boty s menším podpatkem, stále byl o kus vyšší než já a proto jsem se stále musela dívat krapet nahoru.

,,Jen je tady moc hluku a s tím nic neuděláme, ale já se budu snažit ten hluk nevnímat." jediná chvíle, kdy jsem hluk nevnímala, bylo tehdy, když mě Anro objímal a nebo když se mě dotýkal a nebo když na mě mluvil.

Pouze přikývl a začal okolí sledovat obezřetným a podezíravým pohledem, jako kdybych byla nějaký poklad, který musí střežit.

Ještě pěknou chvíli jsme tu takto u sebe ruku v ruce stáli a jen pozorovali okolí a nebo jeden druhého.

Vnímala jsem to teplo, které z něj sálalo a jeho silný pohled, který hledal jakoukoliv odpověď na jeho otázku.

Nevěděla jsem však, co mám za otázku, protože si velice dobře hlídal, aby mu nic nešlo přečíst v očích.

Hm.

Snad po hodině, co jsme si prošli všechny stoly a sem tam se vždy zastavili, abychom nebyli tak nápadní, jsme se pustili k pohovkám.

Bohužel jsme cestou narazili na Renatu, která si nám stoupla do cesty. Z každé strany měla ještě jednu společnici ze své party a zbylé tři nebo dvě - už nevím kolik jich bylo dohromady, tančili zatím v davu žáků na parketu.

Renata vypnula hruď tak usilovně, div si nezlomila vaz a nasadila svádivý úsměv.

,,Ahoj Anro, vypadáš neodolatelně." olízla si spodní ret jazykem a mě si vůbec nevšímala. Jen se na mě vražedně podívala, stejně tak i na naše spojené ruce a poté se opět usmála na Anroa.

Renata měla na sobě růžové šaty bez ramínek či rukávů, přiléhavé na tělo, dlouhé těsně pod zadek, div jí z nich ten zadek i nelezl. Na nohou měla růžové lodičky na jehlovém podpatku snad patnáct centimetrů vysokém.

Vlasy měla rozpuštěné, opět na hnědo obarvené, ale tentokrát i s růžovou patkou na stranu. Opět měla na obličeji tunu makeupu a velice výraznou rudou rtěnku.

Jakmile jsem se podívala na Anroa, spatřila jsem v jeho očích odpor, ale jen na malinký okamžik. Cítil k ní stejný odpor jako já.

,,Jo a kdyby sis chtěl někdy zatancovat a tvoje ,,společnice" by neměla zájem, můžeš kdykoliv zajít za mnou, klidně i uprostřed tance." zavlnila boky a Anro jen přikývl.

Zadíval se někam za ni a ve tváři měl nezájem. Chtě ji naštvat a to se mu velice povedlo.

,,Tak zatím, hezoune." řekla s úsměvem a nabroušeně odešla.

Já a Anro jsme pouze zvedli oči v sloup, podívali se na sebe a vydali se dál.

Docela i rychle jsme se ji zbavili, takže jsme měli i štěstí.

Super.

U zdi byly všechny pohovky plné, ale my jsme si stejně nechtěli sednout. Chtěli jsme se jen alespoň na chvíli skrýt do stínu.

Zastavili jsme se u jednoho vzdálenějšího okna a já se koukla ven.

Naštěstí byla budova na konce města a tady byl výhled ven na louky a les za městem.

Venku již byla tma.

Anro stiskl jemně moji ruku, protože věděl, na co myslím - na svého vlka. I on nechal svého přítele Syčáka v domově dětí. Nechal jej v pokoji u Vlka. Ani pro něj nebylo snadné opustit svého přítele.

Podívala jsem se na něj. Tvářil se opět ledově, ale v očích měl obdiv, se kterým mě neustále pozoroval.

Nemohl se mě nabažit.

Stála jsem přesně mezi oknem a Anroem. on mě totiž chránil před hlukem a ostatními. Hlavně před uslintanými pohledy ostatních.

Podívala jsem se přes jeho rameno a všimla si učitelů na opačné straně sálu, kteří se na nás upřeně dívali a něco si usilovně šeptali. Jejich pohled mi dost hodně vadil a proto jsem se opět schovala za Anroa.

Chtěla jsem se soustředit na něco jiného a proto jsem se zahleděla na naše propletené prsty - mé levé ruky a jeho pravé.

Jeho ruka nádherně hřála, na rozdíl od té mé, která někdy hřála a poté chvíli zase chladila.

Zvláštní.

Bylo zábavné sledovat rozdíly mé a Anroovi ruky. Anro měl velikou a silnou ruku opravdového muže a já měla ruku takového toho ,,zloděje" - střední ruku s dlouhými prsty, které jsou skoro delší než samotná dlaň.

Navíc mé prsty zdobily ještě dlouhé nehty, které jsem si ještě dneska dopoledne nalakovala černým lakem s bílými třpytkami.

Krása.

Anro zatím zaujatě sledoval můj pohled a pohladil mě palcem po mém palci. Tímto signálem mě donutil, abych se mu opět podívala do očí.

Jeho očím prostě nešlo odolat. Duhovky měly barvu bouřkových mraků a ty zlaté žilky přesně dodělávaly blesky do bouřky.

Milovala jsem bouřku. Cítila jsem v ní jistou sílu a moc, jistou lásku.

Už jsem se naučila jak najít Anroovi oči schované ve stínu jeho vlasů. Bylo to snadné. Stačilo se jen soustředit celou myslí jen na něho a hlavně na jeho oči. Na tu bouřku, která se nich odehrávala.

Krása.

Měla jsem chuť zastavit čas, abych se mohla již na vždy dívat do těch jeho krásných očí a držet se s ním za ruku.

Měla jsem chuť zabořit prsty do jeho vlasů a ochutnat, jak chutnají jeho rty...

Silně jsem zakroutila hlavou. Ne! Na toto jsem myslet nemohla. Ne tady a už nikdy jindy!

Spatřila jsem v jeho očích pobavení.

On se mi smál! On se mnou bavil!

Tak alespoň jeden z nás ví, jaké to je se smát a bavit se někým.

Najednou se hudba prudce změnila - začala hrát pomalá hudba.

Na parketu se objevilo mnoho párů v objetí a začali se pomalu kolébat v rytmu pomalé a ukolébavé hudby. Pomalu se kolébali ze strany na stranu a otáčeli se na místě dokola. jako kdyby byla mezi nimi osa, kolem, které by se mohli pouze otáčet.

Omlouvám se, pokud si říkáte, že neznám názvy tanců, ale nikdy jsem nechodila do tanečních a nikdy jsem se o to ani nezajímala.

Prosím, pochopte to.

Dívala jsem se přes Anroovo rameno na páry tančící na parketu.

Představovala jsem si totiž, že tam tancujeme my dva v těsném objetí a najednou jsem toužila po tom, aby mě požádal o tanec.

Tušil jsem, na co asi myslí, protože mi bylo jasné, na co hledí - na tančící v těsném objetí za mnou na parketu.

Moje srdce se chtělo rozeběhnout o závod, když jsem ji měl takto blízko u sebe, ale já ji chtěl mít v těsném objetí.

Chtěl jsem cítit její přitisknuté tělo na tom svém.

Cítil jsem její vůni, její blízkost, její kůži, ale chtěl jsem víc.

Bylo až neuvěřitelné, jak je nádherná, ale já jsem ještě pořád nesebral odvahu, ji to říct.

Jsem to ale srab.

Nikdy jsem se nebál někomu něco říct, ale jakmile se jednalo o ni buď jsem se bál se jí zeptat a nebo jsem měl zase chuť jí všechno o sobě říct.

Zvláštní.

Věděl jsem, že chce, abych ji požádal o tanec, ale já byl srab.

,Ne! Nestůj tu jako nějaký kůl v plotě! Prober se ty hlupáku! Právě promrháváš nejkrásnější chvíle ve svém životě!' ozvalo se mu v hlavě.

,,Dobrá." odpověděl jsem si sám sobě.

No jo. Přiznám se, trpím samomluvou, ale mluvím sám se sebou jedině ve své hlavě, ne nahlas. Člověk, který je pořád sám a nebo jej nikdo neposlouchá, mě pochopí.

Krok jsem od ní ustoupil a ona se na mě podívala. Zahleděla se mi opět do očí a já se zahleděl do těch jejích, ve kterých jsem se málem ztratil.

Již dřív jsem si všiml, že se barva jejích očí často mění, že ve tmě jsou její oči karamelové až hnědé, na světle jsou její oči modré, nebo šedé a když na něco myslí, jsou zelené.

Právě před chvilkou byly zelené a najednou zmodraly.

Nechápu to. Asi se barva jejích očí nemění jenom díky světlu, ale možná i podle jejích citů, myšlenek a pocitů.

Asi jo.

Hleděla na mě s nadějí v očích.

,,Ynn... Nešla by sis zatančit?" konečně jsem se zeptal a jí se nádherně rozzářily oči.

Neskutečně moc se mi líbilo její jméno a nemohl jsem odolat neříkat jí touto přezdívkou. Sám jsem si všiml, že se jí ta přezdívka dokonce i líbí.

,,Ano." přikývla a její pravý koutek se nepatrně pozvedl. Sice jen o necelý milimetr, ale přesto se pozvedl do malinkého úsměvu.

Slyšel jsem o ni, že se nikdy nesmála. Jediný zdroj jejího úsměvu byla prý ta její kočička Tajemství, ale jakmile zemřela, neměla již důvod se smát.

A teď se pousmála! Díky mě!

Úsměv jsem jí oplatil. Jen jsem možná pravý koutek pozvedl o malinko víc.

I jen ten malinkatý úsměv jí velice slušel. Vypadala neodolatelně a sexy i když se tvářila ledově a tvrdě, ale úsměv jí slušel mnohem víc.

Stále jsem ji držel za ruku a odvedl jsem ji na parket.

Nevedl jsem ji nikam do středu parketu, nechtěl jsem, aby byla obklopena lidmi, protože jsem si všiml, že to nemá ráda stejně jako já. Odvedl jsem ji hezky na kraj.

Zastavili jsme se a já pustil její ruku.

Oba dva jsme naráz pozvedl ruce. Já abych ji objal kolem pasu a ona, aby mě objala kolem krku a nebo si položila ruce jen na má ramena.

Bylo mi jedno jestli mě obejme a nebo si nechá odstup a položí si ruce jen na má ramena.

Nechtěl jsem ji do ničeho nutit.

Já jsem ji samozřejmě objal kolem pasu a přivinul jsem si ji k sobě, ale jen jemně, přes tak jsem nechal mezi námi mezírku a nechal jsem ji, ať se oddálí a nebo ještě víc ke mně přivine, jak chce ona.

K mému údivu mě objala kolem krku a těsně se ke mně přitiskla.

Nevadilo mi to, byl jsem rád.

Samozřejmě, že když se ke mě tiskla a já ji nijak k sobě netiskl, tak musela vynaložit hodně síly. Proto jsem ji k sobě taky přitiskl, ale jemně, abych ji neudusil.

Ynrana si položila hlavu na moje rameno a spokojeně si oddechla.

Cítil jsem na svém krku její chladný dech. Ona zase musela cítit můj teplý dech na svém nahém rameni.

Oba dva jsme se v těsném obětí začali houpat do rytmu a pomalu se točit dokola.

Úžasné.

Bylo neodolatelné se nedotýkat holými předloktími jejich nahých zad a pasu. Něco uvnitř mě, mě nutilo ji hladit rukama po nahé kůži jejího pasu.

Měla velice bledou kůži, stejně jako já, i když já ji měl možná ještě víc bledou. Já ji měl bledou jako bílá barva, to ona zase ne.

Proč je jen její kůže tak hebká na pohled a dokonce ještě hebčí na dotek?

Sakra.

Musel jsem vynaložit hodně úsilí, abych se ovládal.

Bylo neuvěřitelné ji mít tak blízko sebe a ještě i tak dlouho.

Koutkem oka jsem sledoval okolí, jestli se neblíží nějaké nebezpečí. Měl jsem totiž pořád neskutečný pocit, že ji musím chránit.

Bylo neuvěřitelné cítit její tělo přitisknuté na tom mém. I přes látku jsem cítil jak její tělo chladí, ale uvnitř ní jako kdyby něco hořelo, ale hluboko schované.

Krása.

Měla boky přitisknuté na těch mých.

Byly jsme v tak těsném objetí, že jsem pomalu ani nevěděl, kde začíná moje tělo a kde končí. měl jsem pocit, jako kdyby jsme byly jeden člověk, protože jsme se nejen tak pohybovali, ale i tak dýchali a vnímali sebe.

Toto byla určitě moje nejkrásnější chvíle v životě.

Nikdy jsem se necítil tolik jako muž, tolik důležitý a jedinečný, když jsem se jí dotýkal a byl s ní.

Bylo v ní něco zvláštního, ale možná to mě i lákalo.

Možná ano.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář