16. kapitolka
Trvalo jen pár minutek, než jsem dojeli k domovu dětí a já rychle zaparkovala na travnatém parkovišti. Přesně a lehce.
Vytáhla jsem klíčky ze zapalování a strčila je do kapsy. Rychle jsem vystoupila.
Než stihl Anro sotva otevřít dveře u auta, už jsem stála u něho s mojí taškou přes rameno a s jeho batohem přes druhé rameno.
Pomohla jsem mu vystoupit z auta a opět jsem si přehodila jeho ruku přes ramena.
Zavřela jsem za ním dveře u auta a zamkla auto.
Pomalým krokem jsem se rozešli k budově.
Opět tu byli řemeslníci, kteří na nás překvapeně zírali. Bylo nám to však jedno. Potřebovala jsem Anroa dostat dovnitř, abych se mohla postarat o jeho zraněná záda, která by mohla ještě kdykoliv opuchnout.
Pomalu, postupně a jistě jsme se dostali až k ošetřovně. Na poslední chvíli mě však Anro zastavil.
,,Ne, tam nejdu." řekl důrazně. Bylo mi jasné, že ho nedonutím tam jít.
,,Proč?" zeptala jsem se jej taky důrazně.
,,Nesnáším vše kolem nemocnice lidí." řekl šeptem a já jen přikývla.
Čekala nás tedy mnohem náročnější cesta po schodech, která byla opravdu dlouhá a náročná, jak jsem již předem předvídala.
Ale nakonec jsme to zvládli.
Dorazili jsme do mého pokoje, kde jsem již slyšela škrábání na dveře a za nimi radostné kňučení a štěkání.
Opatrně jsem otevřela dveře, za kterými se schovával můj přítel vlk. Hned se na nás vrhl a já nás jen tak tak udržela na nohou.
Pomalu jsme obešli šílícího vlka a došli jsme až k Anroovi posteli, kde jsem mu pomohla se posadit.
Jakmile seděl, šlo vidět, že se mu konečně ulevilo.
Opravdu jej to hodně bolelo.
Nic jsem mu ani neříkala a rychle jsem vyšla z pokoje, protože jsem potřebovala si dojít do ošetřovny pro potřebné věci.
Vlk zatím pobíhal zběsile kolem mě.
Musela jsem se na chvilku zastavit a trochu se s ním pomazlit. Cítila jsem na svých zádech Anroův pohled, ale bylo mi to jedno. Teď jsem měla chvilku jen pro sebe a svého přítele vlka.
Všimla jsem si, že si vlk všechny obvazy roztrhal a sundal. Asi mu vadili, tak taky se mu ani trochu nedivím. Byla jsem na tom stejně.
Po pomazlení s vlkem jsem se rozeběhla po chodbě a po schodech dolů do ošetřovny.
Jakmile jsem však seběhla schody, tak z ředitelny vyšel Štefan.
Ale ne. Do háje.
Dělala jsem, že jsem si jej nevšimla a rovnou jsem se pustila k ošetřovně.
Po mém boku již docela poslušně kráčel vlk.
Vešla jsem do ošetřovny a pustila jsem se do hromadění potřebných věcí.
Naštěstí jsem slyšela nad sebou na schodech Štefanovi kroky, takže si mě nejspíš nevšiml.
Super.
Rychle jsem pobrala všechny různý obvazy, masti a rozešla jsem se opět směrem ke schodům.
Ještě jsem si však došla do kuchyně pro trochu ledu.
Led jsem dala do igelitového sáčku a ten jsem dala vlkovi, který mě celou dobu prosil, aby mohl také něco nést.
Poslušně a opatrně nesl sáček s leden po mém boku.
Vyběhla jsem schody.
Už z dálky jsem slyšela zvýšené hlasy a bylo mi jasné, komu patří.
Dveře do mého pokoje byly přivřeny a tak šel velice dobře slyšet rozhovor uvnitř:
,,Do háje, co si zase dělal?!" zeptal se již velmi naštvaný Štefan.
,,Nic!" řekl útočně Anro.
,,Kdyby si nic nedělal, tak by si neměl na zádech takovou modřinu! Říkám ti řekni mi, co se stalo!"
Anro však mlčel.
,,Ses zase s někým porval ne?! Nebo si konečně začal machrovat před holkama a porval ses s někým, koho si nezvládl?! Tak dělej! Vyklop to!" řval už skoro Štefan a jen tak tak se ovládal.
Anro však pořád mlčel.
Bylo mi jasné, že pokud nezakročím, tak se něco ošklivého stane.
Rychle jsem otevřela dveře a dovnitř přede mnou vběhl vlk. Doběhl k Anroovi, kde se poslušně posadil a otočil se na mě. Prudce vrtěl ocasem.
Oba dva muži na mě překvapeně hleděli, ale já si jejich pohledů nevšímala.
Položila jsem si obvazy a masti na svoji postel a došla jsem zatím otevřít okno.
Zahleděla jsem se ven a krapet jsem přivřela oči, když práskli dveře.
To Štefan odešel.
Otočila jsem se a opřela se zády o parapet. Zahleděla jsem se na Anroa, který mě pozoroval. Nebo teď spíš pozoroval, moje stále více fialové ruce.
Došla jsem k jeho posteli a posadila se vedle něho. Naklonila jsem se trochu dozadu, abych se podívala na jeho záda.
Neopuchla, měla jsem štěstí.
Než jsem však stihla cokoliv říct, hned přede mně si sedl nedočkavý vlk. V tlamě měl pořád pytlík s ledem.
Opatrně jsem si od něj převzala led a pochválila jsem ho podrbáním za uchem a poplácáním po pleci.
Na oplátku mi olízl ruku.
Led jsem položila vedle na zem a otočila jsem se na Anroa, který hned uchopil mé ruce.
Začal si hltavě prohlížet mé pomalu opuchající ruce.
Naklonil se přese mě pro led ležící na zemi a ze sáčku vyndal pár kusů ledu, které opatrně přiložil ve své dlani k mému levému předloktí.
,,Ne, to nedělej." zašeptala jsem, ale on jen mlaskl. Bylo to pro mě jasné znamení, že za žádných okolností neustoupí.
,,Před tím já, teď ty." odpověděl stroze a nabral led i do druhé ruky, kterou přiložil k mému pravému předloktí.
Nebránila jsem se.
Za prvé jsem věděla, že mi to bude k ničemu a za druhé se mi nějak podvědomě líbila jeho starost o mě a jeho dotek.
Musel mít pocit, že mi dluží, když jsem se před tím o něj postarala, ale on mě nic nedlužil. To spíš já jemu, protože to on mě již několikrát zachránil.
Opuchnutí rychle zmizelo, protože bylo velice malé.
Led také rychle zmizel, protože Anro měl teplé ruce a tak led rychle roztál.
Anro měl od vody z ledu celé mokré ruce, stejně tak i já. Dokonce jsme měli i mokré kraťasy a trochu i postel byla mokrá, ale to brzy uschne, protože je dnes veliké teplo.
Anro se natáhl pro své triko ležící na jeho posteli.
Uchopil jej pořádně do ruky a jemně mi začal utírat ruce. Jako kdybych si je nemohla utřít sama, ale tak co.
Bylo až překvapivé, jak byl až jemný, jak až ovládal svoji sílu.
Seděli jsme tak blízko sebe, že jsem mohla sledovat linie jeho vypracovaných svalů. Musel mít sílu jako býk.
Taky že jo.
Já sama jsem si dnes jeho sílu ozkoušela, ale přes tak si myslím, že by dokázal vyvinout mnohem větší sílu, že toto byl teprve začátek.
Musel si všimnout mého pohledu, ale nic neříkal. On sám totiž sledoval zase mé tělo. Mé křivky. Cítila jsem jeho pohled, jak putoval po mém těle.
Byli jsme u sebe velmi blízko.
Díky tomuto uvědomění jsem si vzpomněla na chvíle strávené o samotě v ošetřovně ve škole.
Vzpomínala jsem na to, jak mě on pohladil svou hřejivou rukou po tváři a jak držel mé ruce. Vzpomínala jsem na to, jak jsem mu odhrnula vlasy a mohla jsem si pořádně prohlédnout jeho oči.
Podívala jsem se mu do očí.
Pozoroval můj obličej. Nevím jestli ví na co jsem myslela, ale to je jedno.
Též se mi podíval do očí.
Dlouho jsme se jen tak dívali tomu druhému do očí.
Já se dívala do těch jeho krásných bouřkových a on do těch mých tajemných.
Měla jsem hlavu krapet nakloněnou doprava.
Prudce jsem pohnula hlavou doprava. Něco jsem totiž uslyšela a tak jsem přerušila naše střetávající se pohledy.
Nastražila jsem uši.
Zaklepala jsem najednou hlavou, nespíš se mi něco zdálo a nebo již blouzním, ale právě teď, když je obloha bez mráčku a venku svítí slunce, jsem uslyšela blesk.
Asi jen moje fantasie.
Otočila jsem se zpět na Anroa, který mě zkoumavě sledoval, ale na nic se neptal.
Natáhla jsem se ke své posteli pro masti a obvazy a dala jsem je na Anroovu postel. Věděla jsem, že by se teď sám pro to natáhl, ale jemu by to způsobilo mnohem větší bolesti.
Anro si vybral jednu z mastí.
Zvolil si léčivou mast, která krásně chladila rány.
Otevřel krabičku a nabral si na prsty vrstvu krému, kterou pak velice jemně začal rozetírat po mých předloktích.
Netrvalo dlouho a již mi ruce obvazoval obvazy.
Po chvilce jsem již byla o léčena a teď byl na řadě on.
,,Teď ty." řekla jsem a postavila jsem se, abych mu udělala místo, aby si mohl lehnout na břicho.
Jemu to již nenapuchalo, takže led již nebyl potřeba, navíc stejně všechen došel.
Opřela jsem se koleny o kraj postele a vzala jsem si stejnou mast, kterou použil i on k mému ošetření.
Nabrala jsem opravdu hodně masti, protože Anro měl velice mohutná a osvalená záda.
Byl to kus chlapa, což se hodně holkám líbilo.
I mě to lákalo, protože moc takových mužů v mém okolí nebylo a už vůbec ne tak mladých mužů, skoro ještě kluků.
Velice jemně jsem mu začala mazat záda.
Cítila jsem pod prsty, jak mu škube v zádech bolestí, ale snažil se to nadat znát.
Proto jsem se snažila jej sotva dotknout a jen opravdu tou mastí se jej dotýkat. Jinak ničím jiným ne.
Mě trvalo delší dobu, než jsem mu celá záda namazala.
Poté jsem jej nechala ležet, aby mu mast trochu zaschla a vrhla jsem se na rozdováděného vlka, který potřeboval taky ošetřit.
Posadila jsem se k němu na zem a on se posadil hned přede mně. Uměl mě velmi dobře poslouchat, takže stačilo jednou říct ,,klid" s byl klidný a hodný jako beránek.
Rány jsem mu zkontrolovala, hlavně ty zašité. Stehy byly v pořádku.
Poté jsem vzala trochu jinou mast, než kterou jsme měli rány namazané já a Anro. tato mast byla totiž pro lidi a vlkovi by asi neudělala moc dobře, no nevím, ale raději jsem vzala skoro úplně stejnou mast, ale byla určena zvířatům.
Jemně jsem mu namazala rány, ale obvaz jsem mu už nedávala, protože by si jej opět ztrhal.
Na oplátku mi olízl skoro celou tvář. Ach jo.
Utřela jsem si to tílkem, které jsem si sundala. Bylo mi úplně jedno, že mě pozoruje Anro. Stejně jsem na sobě měla sportovní podprsenku, která se někdy nocí i jako top.
Bylo tu neskutečné vedro.
Tílko jsem odhodila na postel a došla jsem opět k Anroovi.
Podívala jsem se na jeho záda, jestli mast už alespoň trochu zaschla.
Ano. Byla již skoro zaschlá.
Do ruky jsem si vzala obvazy a pomohla jsem mu si opět sednout.
Sedla jsem si vedle něj na postel.
Abych mu mohla obvázat celá záda, musela jsem se vždy až těsně k němu naklonit, protože on byl tak mohutný, že bych jej rovnou mohla obcházet s tím obvazem.
Bylo to zvláštní, protože jsem jej skoro vždy objala, když jsem se snažila za jeho zády si klubko obvazu předat z jedné ruky do druhé.
Celou dobu na mě visel pohledem.
Trvalo mi dlouho než jsem mu obmotala skoro celý hrudník obvazem, ale se svou prací jsem byla spokojena.
,,Na chvíli budeš muset omezit své posilování." řekla jsem mu po dlouhém tichu.
,,Ano a budu muset být v klidu." odpověděl mi a já souhlasně přikývla.
,,Máš s obraženinami zkušenosti?" tázala jsem se a zatím jsem si vzpomněla na své stále zraněné nohy.
,,Ano, mám je často." řekl a opět se rozlehlo ticho.
Já si zatím sundávala obvazy ze své levé nohy a poté i z pravé. Rány se již rychle hojily. Také jsem si je namazala mastí, ale nebyla jsem k sobě ani trochu milá. Jako vždy. Byla jsem prostě k sobě tvrdá a to je jen dobře.
Najednou mě však zastavil Anro, když jsem si mazala pravou nohu, která na tom byla hůř. Stiskla jsem totiž zuby bolestí a to se mu nejspíš nelíbilo.
Vzal mi mast z ruky.
Sám si nabral na prsty mast a jemně uchopil moji pravou ruku do své ruky, aby mi ji sám namazal.
Byl tak neskutečně jemný, až jsem skoro ani nevnímala, že se mě dotýká.
Po namazání mast odložil a já si nohy natáhla a zády se opřela o zeď.
Potřebovala jsem, aby mi mast zaschla, protože kdybych si na to teď hned dala obvazy, tak by mi mohly přirůst ke strupům a to jsem opravdu nepotřebovala.
Anro si zatím přehnul svoji peřinu tak, aby si ji mohl dát za záda a taky se opřít o zeď.
Vlk vyskočil k nám a lehl si vedle mě a hlavu si položil do mého klína.
Seděli jsme v tichu a já hladila vlka po hlavě a krku.
Seděli jsme dlouho v tichu.
Teprve když se za oknem objevila tma, tak jsem si šla obvázat nohy.
Byly jsme tu tentokrát v tichu a tmě. Mně tma nevadila, já ji dokonce milovala a Anroovi, zřejmě taky nevadila, protože nic neříkal, vlastně jako vždy.
,,Dojdu nám pro večeři." řekla jsem tiše, ale on hned začal protestovat, jak jsem si sama hned myslela.
,,Ne, půjdeme na večeři." řekl, protože věděl, že mě ty ruce opravdu hodně bolí a taky že jo, ale jeho zase bolela záda. No jo, tak co se dá dělat.
Hodila jsem na sebe nějaké triko a vyrazili jsme na večeři.